Pro své ustavičné ustavičné pití času nemajíce

Dalším příběhem, na který jsem při procházení fondu České finanční prokuraturu v Národním archivu narazil, byl truchlivý osud Eleonory Vyklantické z Alberovic, nebo, jak se dříve psalo z Arbelovic. Není to vlastně příběh ničím mimořádný; spíše naopak ukazuje, že u před třemi sty lety měli lidé stejné problémy a starosti jako dnes.

V březnu roku 1706 došel úřadu královského prokurátora, který v té době zastával Felix Václav Had z Proseče. Stížnost pro Eleanoru sepsal starší svobodník čáslavského kraje. Eleanora začala stížností na svého manžela a bez okolků jde přímo k věci

Přinuceni pravdivě přednáším, že Tomáš Vyklantický manžel můj velice marnotratný / mohouce za statek svůj v Jedlině devět set / hotových peněz dostati. V nedávný čas s Janem Brožkem z Arbelovic marně prohandlujíce více než polovici z škody jest poznal. To učiníce, na statek Brožkovský do Arbelovic se odstěhoval, se odstěhujíc, jestě hůře na tímž statku hospodařiti nepřestává. Neb z domu všecken dobytek jak hovězí, tak ovčí, též u svinskej, nemíníce hospodařiti jest prodal, peníze za to rozhýřil a propil.

Takže tady máme klasický půdorys: manžel, který se raději drží lahve, než pluhu. Překvapující je spíše systematičnost, se kterou manžel pracuje na skáze své a svojí rodiny. Nejprve smění statek za usedlost mající poloviční cenu. Pak se systematicky zbavuje všech hospodářských zvířat, aby mohl pokračovat v hýření. Eleanora tak volí klasické řešení a nemohouc déle snášet pití svého manžela, stěhuje se o Masopust k matce. Jenže netušila, že její kalich hořkosti ještě nebyl vypit do dna.

V tom tak zlém hospodářství mě velice tesklivou a v hospodářství bedlivou v tento pominulý masopust / pro své ustavičné ustavičné pití času nemajíce / s svýma vlastníma koňma spisovému synovi k mateři mé do Chejstovic dovésti poručil. Na tý cestě skrze neopatrnost formana toho, k velikému ourazu sem přišla. Neb on převrhnouce a já z vozu vypadnouce, od téhož vozu velice zmačkána a posavád u mé paní máteře z místa nemohouce, těžkého nezdraví okouším. V této mé težké nemoci žádného potěšení nemající, vysoce urozenému a statečnému vladyce panu ke mně milostivě nakloněnému bolestně přednáším.

Polámaná a nešťastná stonala u své matky a jistě se k ní donášely další zprávy z Alberovic o zlém hospodaření Tomáše. Poslala tedy svou matku, aby rázně zakročila o staršího svobodníka. Možná to byla i iniciativa samotné její matky, která už se na to nemohla dál koukat.

Že manžel můj marnotratný nemíníce statek, jak vejš postaveno jest / již více hospodařiti statek ten Arbelovicích vyhandlovaný Pavlovi Tomšovému za tři sta hotových peněz / z velikýho ožralství svého a nevážné marnotratnosti / posledně jest prodal. A takové peníze až posavád pan starší v Studeným / totiž ty tři sta / od Pavla Tomšového z Arbelovice složené / za sebou má. Já pak nemocná jsouce, mou paní máteř k panu staršímu sem poslala, aby tu živnost mému marnotratnému muži prodávati nedovoloval. Pan starší pak že jemu jeho více prodávati, zabraňovati nemůže, takovou odpověď máteři mé dal a aby to vysoce urozenému a statečnému vladykovi Panu fiskálovi předneseno bylo dovolil.

Jenže starší svobodník alespoň nemohl nebo nechtěl nic podnikat. Nechtěl se nechat zatáhnout do rodinného sporu a současně jeho možnosti, jak korigovat uzavřenou smlouvu mezi Tomášem Vyklantickým a Pavlem Tomšovým, byly velmi omezené. A přehodil řešení na svého představeného, královského prokurátora. Pomohl alespoň sepsat dopis, ve kterém Eleonora předestřela ideální řešení, které by si představovala.

Já pak nemocí velikou obtížena, čtvero dítek mající, poníženě pro Boha prosím, aby živnost tak / z opilství a velikého nešetrnosti od manžela mého prodaná / zase v své celosti zůstávala a peníze ty Pavlovi Tomšovému z Arbelovic v celosti a zouplna odvedené byly. A poněvadž manžel můj nic dobrého nemyslíce, tak jakby patřilo hospodařiti nechce. Za to taky šetrně žádám, aby bratr můj Jan Král z Chejstovic, pokudž by ty mé dítky malé nedorostly, se mnou hospodařil. A císařské daně pomocí jeho, aby náležitě vypravovati se mohla.

Nejmilostivější Resoluti očekávajíce v ochranu Boží poroučím a zůstávám

Chtěla, aby byla zrušena směna a rodina se mohla vrátit zpět na jejich dvůr v Jedlině, kde by dál hospodařila Eleonora s pomocí svého bratra ze sousedních Chejstovic. Nechybí ani obvyklá taktická zmínka o daních a o tom, jak by jejich placení pěkně klapalo, kdyby bylo po jejím.

Na závěr podání královskému prokurátorovi je jedno krátké a zdánlivě nevinné post scriptum. Zda je přičinil sám starší svobodník, nebo ho k tomu pohnula Elenora nebo její matka, se už nedozvíme. 

PS: to jest ten Tomáš Vyklantický který před rokem dobrovolně na vojnu se dal

Nad Tomášem Vyklantickým se začala stahovat mračna, byť o tom v Alberovické hospodě zatím nevěděl.