Ó, kdož vysloví to naříkání a u smělých proklínání!

Ve středu 5. ledna 1814 můj oblíbený předek Matěj Čermák z Činěvse, ponievadž pak nyní muž se staroby a již přese 2 leta tak s nemocí obklíčený jest, že on ze světnice vyjít, tím méně tomuto hospodařství zadost ucžiniti v stavu není, obzvlaštně když jej také pod ohně roku 810 potkal, tehdy sebe nucený vidí ještie za svého životí mezi svými dítkami narovnání, by po jeho smrti mezi nima nevůle nepovstají, učinil, pročež ještě při dobrém rozumu a paměti toto narovnání činí.

Gruntovní knihy: Smrt přijde draho

Dnes jedna maličkost z gruntovní knihy panství Poděbradského. Pra(-)dědeček Jan Baštecký z Bobnic se v rámci vypořádání podílů se svými sourozenci vypořádat i se svým bratrem Václavem. Nechal ho vyučit se krejčím, platil jeho za vyučení, poplatky do cechovní pokladny, poplatky za přijetí za tovaryše a vše další. A protože byl Václav asi povedené kvítko, musel jej vyplatit také ze zámeckého arestu. Václav se asi nikdy řemeslu nevěnoval, neoženil se a místo, aby začal sekat latinu, zemřel. Neboli, jak tehdy písař psával, prostředkem smrti se z tohoto světa odebral. A bylo zase na pradědovi Janovi, aby zaplatil jeho pohřeb.