Punkta hlubockého panství

Když jsem bez nějakého zvláštního záměru listoval některými pozemkovými knihami v třeboňské aplikaci, náhodou jsem narazil i na gruntovní knihu hlubockého panství nově založenou v roce 1685. Panství už tehdy patřilo ke schwarzenberské doméně, které vznikala v jižních Čechách. Na prvních dvou stranách knihy byly pro budoucnost zachovány důvody, proč byla vlastně nová kniha zakládána. Co pro mě bylo zajímavější byla pravidla s názvem Puncta a milosti pro lidi poddané a k dobrému vysazené, která mimo jiné dobře zachycují stav na českých panstvích po skončení Třicetileté války.

Před námi vyvstávají obrazy vesnic s pustými grunty, které se vrchnost snaží za každou cenu osadit novými hospodáři, protože každé neobsazené hospodářství představovalo ztrátu. Pole pustla, peněžitá renta do vrchnostenské pokladny se neodváděla a hlavně chyběla síla na hospodaření na panské půdě. Vidíme ale i snahu vrchnosti regulovat a dohlížet na morálku poddaných a ekonomickými nástroji bojovat proti prostopášnosti, která mezi poddanými kvetla. Vždyť dva články ze sedmi zabývají se nemanželskými dětmi.

Na druhou stranu bychom měli ocenit i snahu vrchnosti nastavit jednotná a předvídatelná pravidla pro poddané, kterými se měly nároky jejich poddaných řídit. Nebylo ponecháno nahodilému rozhodnutí hejtmana panství, kterak rozhodne o dědických a majetkových nárocích poddaného. A mimochodem stejná punkta jsem našel zapsaná i v gruntovnicích jiných panství schwarzenberské domény.

Nejprve pak následují některá puncta a milosti pro lidi poddané a k dobrému vysazené, za kteréžto každý Jeho Vysoce osvícené kníž. mi. nejnižší poníženosti děkovati a jimi se spraviti věděti bude, jaký následuje

1o Z těch jistých poddaných, kteří od léta 1618 za času té nešťastné Rebellie a na to následující České vojny z panství zběhli a zemřeli, připadá Mil. vrchnosti z jejich spravedlnosti ...... 3

kostelu tomu jenž službama božíma připojení byli ...... 1/2
k záduší pustému dřítenskému ...... 1/2 [4. díly ] 

2o Po takovém, kterej se jeho Mil. Císařské za vojáka verbovati dal, a po vyjití 12, 15 i více letech se zase nenavrátil, nýbrž o život svůj přišel, připadá Mil. vrchnosti ...... 1
přátelům jeho ...... 2 díly [3 díly]
An by pak po dosti dlouhém čase se zase navrátil, tehdy takové jeho spravedlnost jemu v celosti propuštěna a připsána býti má. 

3o Který by pak z rozpustilosti neb svývolně z panství zběhl a po 10 neb 15 letech se nevrátil, všechno milostivé vrchnosti připadne, avšak vrátil-li by se zase na panství, Mil. vrchnost z pouhé milosti jemu buď všechno, a nebo aspoň díl zase dáte v moci sobě zanechávati ráčí. 

4o Po jednej ženskej svobodnej sobě kterážby s mužskou též svobodnou osobou k pádu přišla, připsán býti má
mil. vrchnosti ....... 1
jí s dítětem ...... 2 [3 díly] 

5o Po zmrhanej vdově připadne Mil. vrchnosti ...... 1
jí s dítětem ......2 [3 díly] 

6o Vynacházejí se též na dvořích od léta 1618 pustých mnozí nápadové, o kteréž žádný nápadníci se neozejvají, však pokudžby se kdo budoucně ohlásil a náležitě provedl, že tento a nebo onen nápad jemu skutečně patří, má v tom slyšán a jemu z milosti dle uznání žádosti učiněno býti. 

7o Po jednom v kníž. špitále Lišovském zemřelém špitálníku připadá k témuž špitálu ...... 1 [3 dílůy]
a jeho přátelům 2 [3 díly]

První článek jasně stanovuje, komu připadají majetkové nároky těch poddaných, kteří v předchozím období z panství utekli a zemřeli. Období počíná rokem 1618 a onou neštastnou Rebelií, což není nic jiného než odkaz na druhou pražskou defenestraci. Zmíněnou českou válkou zas není nic jiného než občanská válka, mezi českými stavy a vojsky svrženého českého krále Ferdinanda. Ne že by snad poddaní utíkali ze svých statků jenom proto, že zaslechli o Slavata, Martinic a Fabricius okusili sílu zemské přitažlivosti, nebo jenom v reakci na manévry stavovských a císařských vojsk. 

Majiteli panství byli Malovcové z Malovic, kteří patřili k protestantům, a jejich majetek byl po prohraném povstání konfiskován. V 1623 připadl císařskému generálovi donu Baltazarovi de Marradas, a to darem od císaře. Nový majitel se patrně na svém novém panství choval podobně jako na dobitém území. Cílem bylo maximalizovat zisk a nějaké ohledy na ty kacířské české kmány šly stranou. I časté průtahy vojsk spolu s kořistnickým tlakem byli dalším podnětem pro hospodařící sedláky, aby všeho nechali a raději ze svých usedlostí utekli.

V roce 1661 získali hlubocké panství od Marradasů Schwarzenberkové. Válka už skončila a stavovské povstání bylo také dávnou minulostí. I uprchlí poddaní museli být již po smrti. Mohli, a patrně se také objevovali, jejich dědicové, kteří si mohli nárokovat dědické podíly ze statků svých rodičů, prarodičů nebo jiných příbuzných. V takových případech bylo nutné postavit najisto, že takové nároky jsou zcela liché. Vždyť útěkem z panství dopouštěl se poddaný zrady své vrchnosti a jeho nároky bez nároku propadaly ve prospěch vrchnosti. I na hluboké připadly tři čtvrtiny nároku vrchnosti, a po osmině měl dostat farní kostel, do jehož farnosti uprchlíci patřili, a pusté záduší dříteňské, kde se snad měl shromažďovat kapitál na jeho obnovu.

Otázka je, zda šlo o nějaké fiktivní pohledávky, a pokud ne, kdo je měl hradit? Dávalo by smysl, aby pohledávky bývalých držitelů gruntů převzal nový držitel gruntu oproti srážce z kupní ceny. Za normálních okolností vyplácel by pak v podobě splátek majetkové nároky starému držiteli nebo jeho dědicům. V tomto případě pak splátky šly do vrchnostenské pokladny nebo k záduší farních kostelů nebo do Dříteně. Tak třeba na starém gruntě vedeném na fol. 21 se eviduje nárok vrchnosti z titulu odběžné ve výši 64 kop a 50 grošů. Tato částka je pak také pravidelně splácena, jak ukazují zápisy o ročních splátkách. 

Druhý článek je téměř opakem článků prvního. Míří na ty, kdo nejenže nezradili svého pána, ale aktivně se postavili na stranu Jeho Císařské Milosti a vstoupili do císařského vojska, aby proti ohavné rebelii bojovali se zbraní v ruce. Pokud by tací během vojenské služby padli nebo byli nezvěstní, s jejich podíly se mělo naložit jinak. Třetinu se ponechala vrchnost, ale na rozdíl od prvního článků to nebyl chápáno jako trest, ale jako jako uplatnění práva odúmrti, které vrchnosti tradičně patřilo. Druhá třetina měla připadnout přátelům vojína. Pod tím pojmem si nepředstavujme kamarády nezvěstného, ale spíše širší příbuzenstvo, které by za normálních okolností nemělo na dědictví nárok.

Kdyby se ale snad stalo, že by se voják sám po čase vrátil z vojny, pak mu mělo být vyplaceno vše bez krácení. Jinak řečeno, voják neměl nárok na to, aby snad získal grunt, na kterém už většinou někdo jiný hospodařil, ale jeho nároky měly být cele uspokojeny, zase splátkami nového držitele gruntu (případně i z panské poklady, pokud by bylo něco plněno na onu třetinu připadající vrchnosti).

Třetí článek vlastně rozvíjí článek první. Míří také na případy svévolného zběhnutí z panství, nebo jak instrukce říká z rozpustilosti nebo svývolně, pokrývá ovšem případy současné, zatímco článek první řeší v první řadě historické nároky a zběhnutí v dávné minulosti. Pokud tedy někdo zběhl ze své usedlosti a panství a nevrátil se do deseti nebo patnácti let, vše mělo připadnout vrchnosti. I zde se jedná o propadnutí nároku jako sankce svého druhu. Ten, kdo zběhne, porušuje svojí povinnost věrnosti své vrchnosti, což je provinění velmi závažné.

Když se pak takový uprchlík náhodou navrací, nemá žádného nároku na svůj případný majetkový podíl, na rozdíl od navrátivšího se vojáka, který svojí povinnost neporušil. V takovém případě ovšem instrukce poznamenává, že je možné aby navrátilec dostal celý nebo část konfiskovaného nároku. Je to ovšem zcela ponecháno na úvaze vrchnosti, neboli jak instrukce uvádí z pouhé milosti dostane se mu po zvážení všechno okolností nějaké části majetku. Milostí se rozumí právě charakter takového rozhodnutí, že z něčí přízně dostává se někomu něčeho, nač nemá právo. 

Vrchnost vlastně tímto způsobem dobrovolně omezila svoje nároky, protože fakticky založila nárok navrátilce alespoň na něco. Jak velké to "něco" bude, je ovšem zcela na jejím rozhodnutí.

Čtvrtý a pátý článek byly určeny na obranu obecné morálky a snažily se bojovat proti svodům mimomanželského sexu. Ať už to byla svobodná dívka, která s mužskou též svobodnou osobou k pádu přišla, nebo vdova, která se zapomněla a k zmrhání přišla, jejich případné majetkové nároky měly být zkráceny o jednu třetinu, která připadaly jako pokuta vrchnosti. Zbylé dvě třetiny měly dále zůstat vdově nebo dívce, ať již provdané nebo nikoliv. A takto se to skutečně aplikovalo. Např. na fol. 189pv vidíme v rozepsání dědických podílů na levém okraji stránky nárok Alžbětě zmrhaný ve výši 2 kopy, 48 grošů a 4/7 d následovaný nárokem milostivé vrchnosti po ní ve výši 1 kopy, 24 grošů a 2/7 d, tedy dvě třetiny pro Alžbětu a jedna třetina pro vrchnost.

Článek čtvrtý pro mě trochu nesystematicky neřeší případ, kdy svobodná dívka přišla k pádu s osobou, která by svobodná nebyla, jinak řečeno s ženatým mužským. Jak by se na takovou konstelaci mělo reagovat? O tom směrnice mlčí.

Šestý článek upravuje pravidla pro pusté grunty, tedy grunty, které zpustly v důsledku opuštění, válečných událostí nebo z jiných obyčejnějších příčin, jako byl třeba požár. Je to jakýsi doplněk prvních třech článků, které se uplatňují vůči všem těm uprchlým poddaným nebo vojákům. Tam, kde se nepodaří prokázat nápadníkovi (tedy tomu, kdo má na nějakém gruntě svůj majetkový, resp. dědický podíl) svévolné zběhnutí nebo jiný důvod ke konfiskaci nebo propadnutí majetku, je možné, aby takový nápadník přihlásil se svým právem. Pokud by se mu podařilo svůj nárok prokázat - a to hlavně tak, že prokáže svojí blízkou příbuznost s někdejším držitelem - měl mu být  být bez dalšího přiznán. 

A konečně sedmý článek přináší nová pravidla pro ty, kdy našli zaopatření v lišovském špitále. Ten byl založen teprve v roce 1676, tedy několik let před vydáním instrukce, a to pro zaopatření a dožití 6 mužských a 6 ženských vysloužilých sloužících. Jejich případné podíly se měly rozdělit na třetiny, z nichž jedna připadne špitálu, a dvě třetiny jeho přátelům, tedy jak jsme již řekli širšímu příbuzenstvu, které by jinak nepatřilo mezi dědice. Špitálu se dostalo dalšího zdroje, ze kterého mohl financovat svůj další provoz, i když s ohledem na kapacitu samotného špitálu i možnou velikost podílů šlo spíše o podporu symbolickou.