sobota 4. června 2016

Aniž rozuměl šepotu větru, jenž po drsném listě ho hladil a o veliké budoucnosti píseň mu hudl

Z titulku dnešního postu by asi jen největší znalec české historické literatury přírodovědné poznal, že bude o bramborech. Dnešní oběd mně totiž připomněl starou myšlenku, kdy moji předkové ochutnali brambory.

Historie brambor v zemích českých se různí. Některé zdroje připisují rozšíření brambor německým zemím, Sasku a Braniborsku (odtud se ostatně odvozuje jejich český název), jindy se odvozuje zdroj brambor z britských ostrovů. Jak už to v historii bývá, obě verze se nevylučují. Ostatně i do Evropy se brambory dostaly dvěma cestami. Jednou přes Španělsko, druhou přes Anglii. Poeticky historii shrnuje František Polívka ve svém pojednání Pod drobnohledem. Prostonárodní výklady přírodovědecké (1889), od něhož jsem si vypůjčil titulek:

Náš brambor má na tom Božím světě divnou historii. Před 300 léty vyhříval se ještě na slunci v rozsáhlých úbočích Andských v Chili a Peruansku, aniž rozuměl šepotu větru, jenž po drsném listě ho hladil a o veliké budoucnosti píseň mu hudl…
Nechci zde ale vypisovat historii brambor a jejich vítězné tažení evropskými talíři. Zaměřím se jen na dokumenty, v nichž se brambory zmiňují. Nutně jde o výběr nereprezentativní, protože se nutně dotýká jenom mých předků, a je tedy i územně omezený.
Nejstarší záznam, který jsem mezi svými materiály zatím našel, pochází ze samého konce 18. století, konkrétně z června roku 1800. Tehdy Jan Mudroch, svobodník z Tatouňovic, přenechával svůj grunt svému synovi Janovi a jeho manželce Kateřině. Prodávající si pro sebe a svou manželku vymínil vejminek, který zahrnoval erteple:
Vymiňuje sobě prodávající Jan Mudroch s jeho manželkou Evou byt neb quarit v témž domě, jakož i také by oni kupující Jan Mudroch a jeho manželka je prodávající jakožto rodiče zároveň při svém stole až do smrti stravou vychovali – anebo na místě stravy sutého obilí žita 6 strychů, hrachu 2 ½ věrtele, ječmena 1 ½ strychu a 3 strychy erteplí též pro předivo dva záhony každoročně oni kupující manželé dávati též jednu krávu uprostřed svého dobytka vyživovati povinni budou.

Zdroj: commons.wikimedia.org
Tři strychy brambor odpovídají necelým 200 kg brambor. Jistě pár let trvalo, než pěstitelé brambor dosáhly úrody zajišťující takový objem, který měl Jan Mudroch odvádět svému otci, Pokládám to i za důkaz toho, že svobodníci byly skutečně průkopníci pěstování brambor.
Další záznam o bramborech, tentokrát už z nesvobodnického gruntu, jsem našel až z roku 1828 z Radošic na panství Lnáře. Tehdy můj pra(-)děda Tomáš postupuval grunt svému synovi Václavovi a nechal sobě přislíbit vejminek 
Wencl Pelák syn nastupující
za 3. zavázán jest pro rodiče Tomáš a Anna
[sic] Pelákovský manžele při tomto gruntě teplým, světlým bytem společnou slušnou stravu až do smrti zaopatřiti, a pakliby se při jednom stole porovnati nemohly, tehdy jim následující vejrunek každoročně odváděti, a to sice 3. strychy žita, 1. str: ječmene, 2. věrtele pšenice, 2. věrtele hrachu, 2. věrtele ovsa, vše setého obilí a vrchovaté české míry, 2. záhony pod brambory na zahradě, a jednu krávu při svým dobytku vychovati s tím dalším ustanovením, že kdyby jednu neb druhy z těchto rodičů zemřel, jen toliko polovic toho vejrunku, však ale celé vyživení oné krávy na živě pozůstalý rodič obdržeti má.
Ve stejné obci o dva roky později v říjnu 1830 nechal sobě slíbit Jan Vojáček od svého syna Jana podobně
4. Vymiňuje sobě postupující otec na této gruntovní chalupě do své libosti hospodařit, když ale od hospodářství odstoupí následující pro sebe a svou manželku Kateřinu vejminek, 3 str žita, 1 str ječmene, ½ str pšenice, ½ str hrachu, 1 str bramborů vedle hospodářova sázet, ....
A na stejném panství v nedalekém Zavíšíně sliboval pra(-)děd Tomáš Lehečka svému otci Jakubovi v roce 1828
šest strychu žita, jeden a pul strychu pšenice, dva strychy ječmene, jeden strych hrachu, jeden strych ovsa, dva věrtele bramboru při hospodářovo sázeti, jednu krávu a jednu ovci při svým dobytku totiž při držitele toho gruntu vyživiti a dvacet zlatých vídeňského čísla každoročně odváděti; poněvadž Jakub Lehečka při tomto grunte nebydlí a krávu sám sobě živí, tak se jemu ještě 5 zl. přídavku a na kravu ročně jedna kopa dvacíti liberní slámy a 5 centýřů sena pojišťuje.
Stručnou historii brambor na talířích mých předků uzavírám soupisem vejminku, který si vyhradila moje praprababička Františka v roce 1906. Tehdy prodala polovici hospodářství svojí snaše, manželce pradědečka Josefa Peláka v Radošicích. Je sice velice obsáhlý, pro zajímavost jej připojuji v plném znění:
Byt ve světnici od vchodu nalevo se sklepem po pravé straně od vchodu, s půdou nad vymíněnou světnicí, s potřebným místem ve kvelbíku, s právem čerpati vodu ze studně hospodářovy a spoluužívati jeho záchodu, s místem v ní pro spižírnu u vymíněné světnic, s právem volné chůze po stavení, dvoře a zahradě hospodářově, a s volným přístupem do všech vymíněných místností volným odchodem z nich, s právem míti u sebe ve vymíněné světnici osobu ženského pohlaví pro svou obsluhu s právem držeti si krávu ve stáji hospodářově, již hospodář uprostřed svého dobytka chovati svým krmivem a se svým dobytkem pásti nechat musí, ji řádně ošetřovati a svým stelivem podestýlati s právem držeti si jednu bahnici s jejími jehňaty, jež hospodář se svými ovcemi chovati a krmiti musí s právem užívati prasečího chlívku druhého od vchodu s právem držeti si v něm prase, jež výměnice krmiti si musí, a jež hospodář svou slámou podestýlati musí, za čež mu mrva náležeti bude a s právem držeti si šest slepic, jež si výměnice krmiti musí ze svého. Výměnici bude dále náležeti právo bráti si potřebné palivo, dříví a uhlí ze zásob hospodářových, jakož i bráti si letní brambory z nakopaných letních bramborů hospodářových.
Hospodář bude povinen poskytovati prodávající potřebné ošetření v případech, že by onemocněla neb pro stáří jí potřeby měla, zahrnuje v to i čištění jejího prádla jakož i v případu smrti vystrojiti jí slušný pohřeb dle způsobu římskokatolického.
Také bude hospodář povinen výměničnou světnici v řádném obyvatelném stavu svým nákladem udržovati.
Dále si vyhražuje paní prodávající od jmenovaných manželů a všech nástupců jejich v držení usedlosti číslo 14 v Radošicích následující roční dávky v dobré míře, váze a čistém zrně a sice čtyři metrické centy žita, dva a půl metrického centu pšenice, dva a půl metrického centu ječmene, jeden metrický cent ovsa, deset metrických centů zimních bramborů, půl metrického centu zdravých zelných hlávek, čtyři kilogramy máku a dvacet šest kilogramů kuchyňské soli.
Vyhražené výměničné dávky bude hospodář povinen odváděti do bytu výměnice, a sice čtvrtletně předem, vyjímaje brambory a zelí, jež hospodář odváděti musí po sklizni. 

Nic asi nevystihuje lépe to, jak se brambory rozšířily. Zatímco jenom o čtvrtstoletí dříve se na stejném gruntu objevily brambory v zaopatření hospodáře poprvé, a tehdy si je musel výminkář pěstovat sám. O tři generace později už brambory byly převažující složkou vejminku. Navíc se už rozlišují zimní i letní brambory. K čemu asi byly všechny ty brambory? Snad ke krmení prasete v druhém chlívku od vchodu. Ale i tak musela mít na konci zimy pra(-)babička Františka brambor plné zuby a letních si asi moc nenakopala. Nebo snad podomácku vyráběla líh? 
Pozoruhodný je ale celý vejminek. Když sečteme jen ty největší položky zahrnuté v sutém vejminku, jejich celková hmotnost byla 2 tuny. Věřím, že to bylo sjednáno jen pro jistotu, kdyby snad vztahy mezi matkou a synem a snachou významně ochladly nebo kdyby snad grunt připadl do cizích rukou. Na druhou stranu byla to současně zbraň hospodáře proti vejminkářce. Kdyby chtěl a dodal celý vejminek najednou, nebylo by ve světnici od vchodu nalevo k hnutí. Snad i proto bylo sjednáno čtvrtletní plnění.