sobota 6. října 2012

Radošičtí legionáři

V návaznosti na článek o radošických vojácích bych ještě doplnil (pravděpodobně neúplný) přehled mužů z Radošic, kteří se dostali do československých legií. Východiskem byly informace na stránkách Vojenského ústředního archivu v databázi legionářů.


ŠAMPALÍK František (*18. dubna 1889)
Narodil se v Radošicích č. 18 v rodině rolníka. Do války odcházel jako svobodník zeměbraneckého pluku č. 14 (k.k. Landwehr Infanterie Regiment „Brünn“ Nr. 14). V jeho řadách padl do zajetí na ruské frontě v listopadu 1915. (Poznámka: seznamy ztrát uvádějí jistého Františka Šampalíka zajatého u Nižného Novgorodu, ale ten je uváděn jako příslušník pěšího pluku č. 11 a narodil se v roce 1890. Jde o Františka Šampalíka narozeného v č. 63). Po dvouletém zajetí se přihlásil do československého sboru v Rusku (14. 10. 1917). Jako vojín sloužil ve střeleckém pluku až do 6. 4. 1919, kdy zemřel.

BÁRTA Vojtěch (*19. května 1887)
Narodil se v Radošicích v č. 7. Jeho otec Václav Bárta byl nájemníkem. Když začala válka, stihnul se ještě v listopadu 1914 oženit s Marií Trhlíkovou. Rukoval pak 11. pěšímu pluku z Písku (k.u.k. Böhmisches Infanterieregiment Nr. 11). V průběhu války byl přeložen k čáslavskému pěšímu pluku č. 21 (k.u.k. Böhmisches Infanterie Regiment Nr. 21) a s ním odešel do Slovinska na Kraskou frontu. V květnu 1917 (24. 5. 1917) padl do italského zajetí u Kostanjevice během 10. Italské ofenzívy. V dubnu 1918 (18. 4. 1918) vstoupil do italských legií, kde se dostal do 31. pěšího pluku. Z legií byl propuštěn až 13. října 1921.

KALABZA Ferdinand (*13. října 1886)
Narozený v Radošicích v domě č. 68. Jeho otec byl domkář a bednář, původem z Mladého Smolivce. Byl také jedním z těch, kteří se krátce před válkou oženili (v roce 1912). Klasicky nastoupil k píseckému pluku č. 11. Jak vyplývá ze Seznamů ztrát, s 11. plukem bojoval v Srbsku, kde padl u Vranje do srbského zajetí. Po roce byl ze srbského zajetí osvobozen a zřejmě se vrátil zpátky k píseckému pluku do Slovinska, které bránil před italským vpádem. V 9. sočské bitvě padl u Gorice do italského zajetí. V Padule se v dubnu 1918 (25. 4. 1918) přihlásil do italských legií, k 39. pěšímu pluku. Jeho legionářská kariéra skončila s koncem roku 1919, kdy byl v hodnosti desátníka propuštěn.

POLAN Jan (*19. dubna 1880)
Zatím nejstarší radošický legionář se narodil v roce 1880 na statku č. 19 v rodině polosedláka (za kmotra mu šel můj prapradědeček hostinský z Radošic). I on se oženil rok před začátkem války v srpnu 1913. Možná kvůli věku rukoval k domobraneckému pluku č. 7 (Landsturminfanterieregiment Nr. 7). V jeho řadách odjel počátkem srpna na ruskou frontu, krátce potom se dostal do ruského zajetí. Podle databáze legionářů byl zajat už 30. srpna 1914 u Opole. Seznamy ztrát udávají místo zajetí jako Nikolsk-Ussurijsk, Gebiet Primorskaja, Russland, což není moc pravděpodobné. Je to místo nedaleko Vladivostoku v nejvýchodnější části Ruska, kam se rakousko-uherská armáda nikdy nemohla dostat. Do ruských legií se přihlásil v Šandrisku, městě asi 1000 km východně od Moskvy až koncem srpna 1918 (22. 8. 1918). Sloužil jako desátník ve strážní rotě. Službu v legii skončil o rok později v srpnu 1919, kdy byl propuštěn jako neschopen služby.

ZEMAN Bohumír (*22. října 1890)
Jeho zařazením mezi  radošické legionáře si nejsem jistý, neboť jsem jej v čížkovské matrice nenašel. Ale jeho vazba na Radošice přitom jistě existuje. Zemanovi přitom bydleli v Radošicích č. 54. V pražských policejních přihláškách (v zápise z roku 1898) se vyskytuje jeden Bohumír Zeman narozený v roce 1890. Jeho otcem byl jistý Josef Zeman (*1865 v Radošicích), švec. To by snad vysvětlovalo se uvádí jako Bohumírova domovská obec Praha. Databáze neuvádí pluk, v němž sloužil, ale myslím, že je možné jej ztotožnit s Gottliebem Zemanem, který padl do italského zajetí v roce 1916. Údaj by korespondoval s databází legionářů, jež udává čas a místo zajetí 14. 6. 1916 Monte Melleto (správně asi Monte Melleta, horského hřebenu dobytém v rakouské ofenzivě v jižním Tyrolsku v roce 1916). Do legií se přihlásil v Padule v dubnu 1918 a v květnu byl zařazen k 31. pěšímu pluku. Po skončení války byl v dubnu 1919 podle záznamům předán předán k finančnímu ředitelství v Bratislavě.