pondělí 25. února 2013

Řemeslo má zlaté dno…

ale ne když je člověk krejčí a ve Zlonicích a v 19. století.
Prapraprapradědečk Václav Frost ze Zlonic byl řemeslník, krejčí. A když býval člověk řemeslník byl i v nějakém cechu. A proto se o něm dají najít záznamy v podkladech, které se po příslušném cechu zachovaly. Pro mě bylo setkání se cechovními knihami cechu krejčovského ze Zlonic v Státním okresním archivu na Kladně první toho druhu a přálo mi štěstí. Václav Frost se narodil Dominuku Frostovi zednickému tovaryšovi ze Zlonicv roce 1799. Otec, když dumal nad budoucností svého syna, snad usoudil, že hůře než zedník se snad nikdo mít nemůže, a raději nechal syna vyučit krejčovství. Tím ale synovi moc nepomohl, jak měla ukázat budoucnost.
V knize učedníků se o tom zachoval zápis:
287.
A[nno] 1815. dne 25. Maje přijat jest za učedl: Waclaw Frost ze Zlonic. Lehrmeistr jeho jest Anton Hora – powinnost složil 1 zl. 10 kr.
Učení na krejčího trvalo jenom dva roky a v roce 1817 se stal Václav tovaryšem. V knize učedníků a tovaryšů o tom zachovali přípisek.
A[nno] Nad jmenowany přijat jest za towaryše. Powinnost složil 1 zl. 10. kr.
Další stopy Václava Frosta v cechovních účtech se objevují až po 12 letech. V té době bylo Václavovi 30 let.

190.
Leta Páně 1829 dne 6ho Octobra předstoupil před počestný Cech poctiwý muž Wáclav Frost ze Zlonic, snažně žádaje, by do naší společnosti za spolu mistra přijat byl; poniewadž swe učení řádně wystal a wandr odbyl, protož se tuto za Mista přijímá a zapisuje.

Na jeho snažnou prosbu položil 3 CMz

Na to fund položil 1
Vstupem do cechu si Václav pojistil živobytí a mohl se oženit. Hned v listopadu, ani ne měsíc po tom, co se stal mistrem, oženil s Annou Hornickou.

Další zápisy v účetních knihách zlonického cechu krejčích skoro pak ale naznačují, že Václav skoro tak snažně prosit o přijetí neměl. V následujícím roce 1830 na dluh 2 zlatých (vedený v konvenční měně – v měně vídeňské vedený dluh činil 4 zl. 30 kr.) složil 30 krejcarů (ww). V roce 1831 mohl složit stejnou sumu, tedy 30 kr. Už v roce 1832 se mistru Václavovi moc nedařilo a na svůj dluh nesplatil ničeho. Zas až rok později v roce 1833 si mohl dovolit splatit zase 30 krejcarů. A tak tento dluh táhnul sebou až do roku 1839, kdy se konečně dluhu zbavil, ale ne příliš snadno.

V zápisu z cechovní schůze a účetního výkazu z 1. prosince 18339 je psáno

Wáclaw Frost ze Zlonic položil na Rest 3 zl 30 kr w/w na mistrowstwí polowičku, totiž 1.45
Druhá polowic po 1 zl. 45 kr. w/w pro chudobu s powolením pana Inspektora a celého počestného cechu se mu odpustila. 
Takových případů bylo v tomto případě více a rozhodně nešlo o zápis výjimečný. Snad to byl standardní přístup ke všem nově přijatým členům. „To nevadí,“ říkali tenkrát všem, „něco zaplatíš a my ti to pak odpustíme“. 
Nebo šlo projev pomalého úpadku řemesel a slabosti cechovního systému. Ono stačí podívat se na seznam krejčovských mistrů v cechu. Třeba v roce 1838 bylo v cechu 18 mistrů a toho roku přijali ještě dva nové mistry. Ti samozřejmě nepokrývali jenom Zlonice, ale obce okolní. Cech si pak hlídal, aby (s výjimkou Zlonic, kde byly 3 dílny, včetně dílny Václava Frosta) byl v obci jenom jeden člověk. Jenže ani Zlonice nebyly žádné velkoměsto – 899 obyvatel v 50. letech 19. století, kteří asi nebyli dostatečnou základnou pro uživení třech krejčích.