Nedávno se mi do rukou dostala trochu nezvyklý dokument po mojí praprababičce Fialové, a sice její očkovací průkaz. Přesněji jde o její očkovací vysvědčení. Nebyl ji ani rok, když ji tatínek, tehdy šafář v Mladém Smolivci vzal na očkování látkou od kravských neštovic.
Neštovice byly častou příčinou úmrtí hlavně dětí. Několikrát jsem zaznamenal epidemie ve vesnicích lnářského panství v matrikách zemřelých. A bylo to hodně smutné čtení, když byly celé stránky matriky popsány zápisy o dětských pohřbech. Třeba v Radošicích se epidemie prohnala na přelomu roků 1799 a 1800. První jejich obětí byla 21. prosince 10letá Dorota Drůbová. Poslední oběť pohřbili v Čížkově 5. března 1800. Mezi těmito daty zemřelo 12 dětí, většinou 3letých.
Neplatilo ale pro celou farnost. Ve stejné době v sousedním Přešíně zemřelo 10 dětí, v Dožicích byla epidemie o něco dříve a zemřelo tam 9 dětí. Farní obci Čížkov se na druhou stranu epidemie vyhnula a v matrice jsou pouze jen dva zápisy související se neštovicemi. Dohromady je to více než 30 malých dětí v celé farnosti během půl roku.
A například na stejném panství v Bělčicích se první případ neštovice objevil v březnu 1799. Do konce srpna 1799 zemřelo celkem 19 dětí jenom v Bělčicích.
Není proto divu, že se s nemocí snažili lidé bojovat. Překvapila mě ale dlouhá historie očkování proti neštovicím. Očkovalo se už koncem 18. století a v našich zemích se první pokusy odehrály jen s malým zpožděním. Povinným se očkování u nás stalo už v roce 1812. Zajímalo by mě, jak se k této novince tehdy stavěli naši předkové. Jak ochotní byli obětovat čas a snad i nějaké peníze, aby ochránili svoje děti před hroznou nemocí?
Pravda je, že skoro současně s očkováním se objevily pochybnosti o jejich účincích, které trvaly ještě hodně dlouho.
Žádné komentáře:
Okomentovat