Mým národům!Slova, která v létě roku 1914 předznamenávala temná léta a katastrofu nemající do té doby obdoby, zněla možná trochu pateticky a snad i nevinně. Všechno mělo jít rychle a hlavně skončit jinak. Když po pěti letech sčítaly vesnice svoje padlé, došly k ochromujícím číslům. Prakticky všechny obce u nás dodnes mají památník těch, kteří se nevrátili z bojišť v Srbsku, Rusku, Itálii či jinde.
Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou Mi ještě dopřána, mohl zasvětiti dílům míru a uchránil Svoje národy před těžkými obětmi a břemeny války.
V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.
Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne, abych na obranu cti Svého mocnářství, na ochranu jeho vážnosti a moci k zabezpěčení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se meče.
Svoje rodáky si připomenuly i Radošice. Na návsi u kaple sv. Anny po válce umístili místní památník padlým ve Světové válce. Jednoduchá pamětní deska připomíná celkem 14 mužů z obce, kteří přišli o život ve Světové válce.
Věčné památce obětem světové války
Blovský Ant.
Bárta Vác.
Bárta Jos.
Brejcha Vác.
Kačena Václ
Moravec Frant.
Moravec Otta
Šampalík Frant.
Šampalík Vác.
Šourek Frant.
Tuháček August.
Vokurka Jos.
Vaněček Frant.
Vokurka Karel
Přitom v roce 1913 kniha Seznam míst v království českém uváděla, že v obci žilo jenom 406 obyvatel v 69 domech. Za císaře pána tedy padlo kolem 3,5 % všech obyvatel obce, a tedy kolem 7 % mužské populace.
Nechtěl jsem ale zůstat jenom u toho jediného zdroje. Prošel jsem dostupné oficiální seznamy ztrát, které přinášely seznamy zraněných, padlých a zajatých vojáků. Často přitom byly jediným zdrojem informací pro jejich rodiny, které zůstaly doma. Ty uvádějí více radošických mužů než památník na obecní návsi.
Legenda:
Jednotky
|
||
ErsKomp.
|
Ersatzkompagnie
|
náhradní
rota
|
RegtStb.
|
Regimentsstab
|
plukovní
štáb
|
Komp.
|
Kompagnie
|
rota
|
Útvary
|
||
FHR
|
Feldhaubitzregiment
|
pluk
polních houfnic
|
LIR
|
Landwehrinfanterieregiment
|
zěměbranecký
pěší pluk
|
IR
|
Infanterieregiment
|
pěší pluk
|
FJB
|
Feldjägerbattailon
|
prapor
polních myslivců
|
LstIR
|
Landsturminfanterieregiment
|
domobranecký
pěší pluk
|
Stav
|
||
verw.
|
verwundet
|
zraněn
|
kriegsgef.
|
kriegsgefangen
|
zajat
|
Hodnosti a
funkce
|
||
Zugsf.
|
Zugsführer
|
četař
|
ResKompHorn
|
Resrve-Kompagnie
Hornist
|
trubač
zálož níroty
|
ErsResinfst.
|
Ersatz-Reserve-Infanterist
|
pěšák
záložník
|
EinjFriewGefrTitKorp
|
Einjährig-Freiwillige
titular Korporal
|
jednoroční
dobrovolník titulární desátník
|
Gefr.
|
Gefreiter
|
svobodník
|
Infst.
|
Infanterist
|
pěšák
|
InfstTitGefr.
|
Infanterist
titular-Gefreiter
|
pěšák,
titulární svobodník
|
ErsResBlessiertenträger
|
Erstz-Reserve-Blessiertenträger
|
nosič
(sanita)
|
LstInfst.
|
Landsturminfanterist
|
pěšák
domobranec
|
Kdt. i. d.
Res.
|
Kadet in
der Reserve
|
kadet v
záloze
|
Do Velké války se tedy dostalo více mužů z Radošic. Nejčastěji jako prostí vojíni píseckého 11. pěšího pluku, někteří pak jako domobranci nebo zeměbranci. Část z nich padla do zajatí v Srbsku nebo Rusku. Další byli zranění, někteří i vícekrát. Když přitom srovnám jména z památníku a seznamy ztrát, zdá se, že častěji vojáci umírali na následky zranění než přímého střetu. Jenom tři jména v seznamu přinášejí informace o smrti vojákově. Smrt víc hrozila ve vojenském lazaretu nebo v zajateckém táboře.
Ze záznamů se dozvíme ale i konkrétní osudy jednotlivců. Tak třeba Ferdinand Kalabza padl do srbského zajetí v první polovině roku 1915. O rok později byl ze srbského zajetí osvobozen. Václav Ladman, který na památníku chybí zase zemřel na tyfus v plzeňské nemocnici. Vojín 7. zeměbraneckého pluku Doležal by postřelen do levé nohy a ze zranění se zotavoval v Budapešti. A tak by se dalo pokračovat.
Budu rád, když se dozvím o dalších osudech těch, jejichž jména tu uvádím, ale i o těch, kteří v seznamu chybí, třeba jen proto, že měli víc štěstí než jejich kamarádi a sousedé.
PS: Ale ani šťastný návrat z války neznamenal konec nebezpečí, jak připomíná jeden zápis z farní matriky pro sousední Železný Újezd.
Ty moravské Radošice budou s největší pravěpodobností dnešní Radostice. Byly známé jako Radhostice, Radoštice nebo i Radošice.
OdpovědětVymazatVážený pane,
OdpovědětVymazatozývám se z muzea v Ledcích, kde ve 30. letech působil agronom Jaroslav Vaněček z Radošic. R. 1938 odejel do Afgánistánu jako odborník v cukrovaru v Baghlánu. Jeho bratrem byl zřejmě František, který padl za války a uvádíte ho na pomníku. Uvítal bych jakoukoliv informaci o Vaněčkovi, případně o jeho potomcích. S díky dr. J. Šíma