Indexy pro čížkovské matriky oddaných 2

Jak jsem zmínil v minulém příspěvku, na stránky jsem přidal dokončený index pro matriku Čížkov 11. Matrika zachycuje celkem 547 sňatků zapsaných čížkovskými faráři v období 1751 až 1786.
Stejně jako v případě předchozích dvou matrik jsem se v maximální míře snažil konfrontovat i se zápisy v knize Zkoušek snoubenců zachované ve fondu čížkovské farnosti (SOkA Plzeň Jih Blovicích); mohl jsem tak doplnit jména, která nebyla čitelná, ať už kvůli kvalitě snímků nebo stavu matriky samotné. V některých případech si prameny trochu odporují, ať už jde o křestní jméno nebo obec původu. Protože matrika začala být později vedena v latině, zatímco zápisy o Zkouškách snoubenců se vedly dál v češtině, byly tyto poměrně dobrým vodítkem pro identifikaci osob. Doplňoval jsem také údaje o názvech usedlostí a jmen po chalupě, která by hrát roli při identifikaci.
Co do obcí je záběr matriky poměrně široký. Nejvíce pochází pochopitelně ze samotné farnosti a poměrně dost jsou zastoupeny obce z příslušných panství - lnářského, dožického, rokycanského a poříčského. Najde se ale i dost "vzdálených sňatků" např. z jižního Plzeňska (Štáhlavy), jižních Čech (Bechyně), Prahy ale i ciziny Německa nebo Polska, které ale bylo obtížné identifikovat.

Nechť index poslouží všem, kdo v této oblasti hledají svoje předky.

Indexy pro čížkovské matriky oddaných

Dnes jsem na stránky přidal zpracované indexy pro dvě čížkovské matriky oddaných, ke kterým pan farář Vorel nestačil (nebo nechtěl) zpracovat index. Jedná se zatím o index matriky Čížkov 2, kde jsou zapsány svatby z let 1714 až 1722, a index následující matriky Čížkov 10, se svatbami pro roky 1723 až 1750. Další matriku Čížkov 11 (O 1751 až 1786) mám také zpracovanou, ale chci ji nejprve zkontrolovat, než ji sem přidám.
Uvádím jméno ženicha a nevěsty, rok svatby, místo, ze kterého se ženili a vdávaly, jak je farář Vorel uváděl. V poznámce přidávám ještě další relevantní údaje, které jsou v matrice zapsané, zpravidla jména "po chalupě" nebo skutečnost, že se jedná o vdovu a vdovce. Tam, kde to bylo možné, jsem jména konfrontoval i s knihami o zkouškách snoubenců, které se zachovaly ve fondu čížkovské farnosti (SOkA Plzeň Jih v Blovicích). Čísla v prvním sloupci odkazují na příslušné snímky naskenovaných matrika na odkazech shora (tam, kde jsou za číslem doplněna písmenka "a", jde o pravou stranu matriky na daném snímku).
Snad se budou někomu hodit.

Radošický anarchista

Radošice měli i svého vlastního (a asi jediného anarchistu). Jmenoval se Věnceslav Vokurka a po vzoru dalších velikánů literatury, jako byl Beneš (Třebízský) nebo Čapek (Chod), se nazýval Věnceslav Vokurka Radošický.

Radošičtí legionáři

V návaznosti na článek o radošických vojácích bych ještě doplnil (pravděpodobně neúplný) přehled mužů z Radošic, kteří se dostali do československých legií. Východiskem byly informace na stránkách Vojenského ústředního archivu v databázi legionářů.

Radošice ve Velké válce

Dnes bych rád připomenul blížící se výročí začátku Velké války, která zasáhla neblaze do života tisíců rodin v českých zemích. Chtěl bych připomenout jen některé z těch, kteří neměli na vybranou, když František Josef ve vleku německého spojence povolal své národy do zbraně.

Mým národům!
Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou Mi ještě dopřána, mohl zasvětiti dílům míru a uchránil Svoje národy před těžkými obětmi a břemeny války.
V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.
Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne, abych na obranu cti Svého mocnářství, na ochranu jeho vážnosti a moci k zabezpěčení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se meče.

Slova, která v létě roku 1914 předznamenávala temná léta a katastrofu nemající do té doby obdoby, zněla možná trochu pateticky a snad i nevinně. Všechno mělo jít rychle a hlavně skončit jinak. Když po pěti letech sčítaly vesnice svoje padlé, došly k ochromujícím číslům. Prakticky všechny obce u nás dodnes mají památník těch, kteří se nevrátili z bojišť v Srbsku, Rusku, Itálii či jinde.

Radošice na YouTube

Tentokrát bych na místo vlastního postu upozornil na jedno video z YouTube, které jsem nedávno objevil. Zachycuje dnešní podobu Radošic, vesnice, ze které pochází dobrá čtvrtina mých předků, a tak mám pro ní pochopitelně slabost. Autorovi videa pak patří můj dík.

Požární hlídka

Díky Blackdogovi jsem se dostal k zajímavé brožurce o sboru dobrovolných hasičů v Radošicích. Kromě popisu, jak se sdružení zakládalo, je tam i přehled jednotlivých požárů, které v obci vypukly. A některé z nich se týkaly se i "naší usedlosti". Celkem tedy na Houškovském gruntě hořelo dvakrát. První požár vypukl v roce 1894. V pátek 6. dubna začala hořet společná stavba stodoly č. 44 a č. 14. A jak se píše dál "zakrátko ohněm zachvácena i sousední stavení. Jen za velikého úsilí místního sboru dobrovolných hasičů se podařilo zabránit v šíření požáru". Následky požáru pro naše předky byly ještě mírné, shořela "jen" stodola a kůlna. Naproti v č. 44 dopadli mnohem hůř, neboť hospodáři Vojtěchovi shořela všechna stavení. A jeho sousedé dopadli stejně špatně. V č. 71 hospodáři Josefovi Bártovi shořely "veškerá stavení", Františkovo Bártovi z č. 13 stodola a chlív a Václav Bárta z č. 11 přišel o obytný dům.

Stříkačka od firmy J. Hollman z Plzně zasahovalo u požáru v roce 1894.

Na okraj poznamenávám, že místní hasičský sbor tou dobou existoval jenom jeden rok, takže se jednalo o úctyhodný výkon. Na druhou stranu stavení Jana Polana, předsedy spolku, a Jana Hlíny, tehdejšího velitele hasičů, stála také v blízkém sousedství Houškovského gruntu, ale ze strany opačné (tedy na straně bližší č. 14) než stavení Bártovic. To jistě na věci nic neměnilo a zasahující jednotka se snažila úplně stejně.

Druhý požár u Houšků vypukl o 16 let později v létě roku 1910. A znovu to byl Vojtěch Pelák z č. 44, kdo přišel o stavení. Stalo se v pondělí 18. července půl hodiny po půlnoci.

Inzertní část Plzeňských listů ze soboty 19. listopadu 1887. Stříkačku si v obci pořídili ještě předtím, než spolek dobrovolných hasičů vznikl. Možná šlo o reakci na požár v roce 1886, kdy ve vsi shořela čtyři stavení a stodola.