Požární hlídka

Díky Blackdogovi jsem se dostal k zajímavé brožurce o sboru dobrovolných hasičů v Radošicích. Kromě popisu, jak se sdružení zakládalo, je tam i přehled jednotlivých požárů, které v obci vypukly. A některé z nich se týkaly se i "naší usedlosti". Celkem tedy na Houškovském gruntě hořelo dvakrát. První požár vypukl v roce 1894. V pátek 6. dubna začala hořet společná stavba stodoly č. 44 a č. 14. A jak se píše dál "zakrátko ohněm zachvácena i sousední stavení. Jen za velikého úsilí místního sboru dobrovolných hasičů se podařilo zabránit v šíření požáru". Následky požáru pro naše předky byly ještě mírné, shořela "jen" stodola a kůlna. Naproti v č. 44 dopadli mnohem hůř, neboť hospodáři Vojtěchovi shořela všechna stavení. A jeho sousedé dopadli stejně špatně. V č. 71 hospodáři Josefovi Bártovi shořely "veškerá stavení", Františkovo Bártovi z č. 13 stodola a chlív a Václav Bárta z č. 11 přišel o obytný dům.

Stříkačka od firmy J. Hollman z Plzně zasahovalo u požáru v roce 1894.

Na okraj poznamenávám, že místní hasičský sbor tou dobou existoval jenom jeden rok, takže se jednalo o úctyhodný výkon. Na druhou stranu stavení Jana Polana, předsedy spolku, a Jana Hlíny, tehdejšího velitele hasičů, stála také v blízkém sousedství Houškovského gruntu, ale ze strany opačné (tedy na straně bližší č. 14) než stavení Bártovic. To jistě na věci nic neměnilo a zasahující jednotka se snažila úplně stejně.

Druhý požár u Houšků vypukl o 16 let později v létě roku 1910. A znovu to byl Vojtěch Pelák z č. 44, kdo přišel o stavení. Stalo se v pondělí 18. července půl hodiny po půlnoci.

Inzertní část Plzeňských listů ze soboty 19. listopadu 1887. Stříkačku si v obci pořídili ještě předtím, než spolek dobrovolných hasičů vznikl. Možná šlo o reakci na požár v roce 1886, kdy ve vsi shořela čtyři stavení a stodola.