Ludmila a Dorota

Přes Vánoční svátky jsem měl trochu času, a snažil jsem se proto doplnit některá chybějící data v rodinách předků. Jedním z nich byla i rodina Matěje Čermáka, sedláka z Činěvse. U něj se zase objevila jedna nesrovnalost.

Kostel sv. Václava v Činěvsi

Praprapraprapradědečkovi Matějovi se mezi roky 1767 až 1805 narodilo dohromady 16 dětí. Mezi nimi byla i dvojčata Ludmila a Dorota, které se narodily 12. září 1779 a o den později byly pokřtěny v činěvském kostele sv. Václava. Jak už to ale v případě dvojčat bývalo pravidlem, jejich přežití  bývalo vždy na vážkách. Proto mě v létě nepřekvapilo, když jsem v matrice zemřelých našel zápis o pohřbu Doroty. Zemřela 25. října téhož roku a pohřbena byla na farním hřbitově. O její identitě jsem neměl nejmenších pochyb. Odpovídalo jméno otce, číslo domu, seděl dokonce věk zapsaný v matrice zemřelých s přesností na dny a v matrice bylo k dovršení všeho ještě napsáno, že zemřelá Dorota byla z dvojčat. O to větší bylo překvapení, když jsem v matrice oddaných našel Dorotinu svatbu. V květnu 1797 se osmnáctileté dcera Matěje Čermáka provdala za Jana Muchu, sedláka za Srbce. Po příznacích smrti ani památky. Ani tady nemohly být nějaké pochybnosti o identitě. Odpovídal věk, číslo domu, jméno otce. Tenkrát před 18 let tedy asi nezemřela Dorota, ale její sestra Ludmila. Konečně další dcera narozená v roce 1782 také dostala jméno Ludmila.
Nešlo tedy o nic jiného než chybu. A v tu chvíli začala pracovat fantazie a začal jsem si představovat, jak to asi tenkrát bylo.
Zdrcený Matěj Čermák jde na faru, aby dohodnul s farářem na zítřek pohřeb. "Je mi to moc líto," říká procítěně farář, a "která z těch dvojčátek to jako byla", ptá se. Čermák se rozpačitě škrábe na hlavě. "A víte, že ani nevim, pane faráři. Když voni si byly tak podobný. No tak snad asi Dorota."
Druhý den po pohřbu běžel Matěj na faru znovu. Manželka mu totiž pěkně vyčinila hned, jak přišli domů. "Div jsem duši nevypustila, když jsem slyšela Dorota. Čermáku, hned pudeš a panu faráři to vysvětliš. Prej Dorota ..." Marně manžel namítal, že jsou si tak podobný a že je to vlastně jedno a že by přece mohli Dorotě začít říkat Ludmila. Hned běžel.
Jenže přišel pozdě; farář už měl Dorotu zapsanou v matrice a hned vysvětloval, že mu za týden přijede na kontrolu vikář, poděbradský děkan. "Teď tam prostě škrtat nemůžu, to bych neobstál. Pan děkan si na tohle potrpí." A Čermák, že manželka mu to spočítá, když to nevyřídí. Nakonec byl ale farářův strach z vikáře větší než Matějův z manželky Rosálie.
Tak se asi dohodli, že "o tom přece nemusí nikdo vědět". Chudáka Ludmilu do matriky nezepsali a nebožka Dorota se mohla v osmnácti letech šťastně provdat.  Všichni asi nakonec byli spokojeni, farář, vikář, Čermák s manželkou, i ta Dorota se o ničem nedozvěděla. Jen rodopisci po 250 letech mají o čem přemýšlet.