úterý 11. února 2014

Vavák o soupisu duší

Když jsem připravil první post o osvícenských patentech o číslování domů a soupisů duší, málem jsem zapomněl na svého oblíbence Vaváka. Protože začal svoje Paměti psát právě v roce 1770, mohl zachytit i probíhající soupis obyvatel a číslování domů. Abych jej opět trochu zpopularizoval, přináším zápisky očitého svědka těchto zajímavých událostí.

Item téhož června měsíce spolu s patentem o pastvy prohlášen jest druhý patent z strany budoucně odvádění rekrut aneb lidu na vojnu: Že takové mocně brání a odvádění lidu, jakéž až posavad bylo, jest velmi nebezpečné, odvážlivé, naříkanlivé a žalostné, a protož naší nejmilostivější královně a císařovně nelibé a vždy na srdci ležící, - a protož z zemomateřské náklonnosti pro uvarování všech takových bezpráví, naříkání, proklínání atd., jakož i nejmilostivější císař pán, Josef II., spolu panující, budoucně chtíti ráčí, aby dodávání lidu na vojnu bylo dobrovolné vedle starodávního přísloví: „Kdo pán, měšťan, sedlík, ten taky jest voják.“ A protož panští, oficírští, městští, sedlští synové a buď on kdokoliv, jen když se bude šikovati a když potřeba bude, aby dobrovolně bez braní a nucení na vojnu šel. K tomu cíli stalo se hned toho měsíce popsání všeho lidu mužského podle let a odvedlo se do zámku, odtud na krajské ouřady, dle čehož zvědělo sem jako mnoho a jakého lidu před rukama jest.
[…]
Toho měsíce dle Jejich římsko-cís. Král. Katolických Majestátnosti nařízení sjížděli se do Prahy z kraje kouřimského, do Bydžova z kraje hradeckého z dílu bydžovského, do Hradce z druhého dílu toho kraje, do Boleslavě z kraje boleslavského a tak dále, kde páni krajští hejtmané bydlí, do král. Krajského ouřadu páni děkanové, farářové, aneb na svém místě své pány kaplany vysílali a museli mít s sebou matriky kostelní, z kterých učinili výpis všeho tam zapsaného zrozeného lidu od roku 1. až do 40. Z vesnic pak také popsání všeho lidu v nich se na živě nacházejícího se učinilo a do zámeckých kancelářův odvedlo, tak že skrze to popsání nevyzůstal ani jediný člověk v zemi, kterýž by zapsán nebyl.
Měsíce října a měsíce listopadu v těch místech, kteří páni děkanové anebo farářové se svými matrikálními výpisy při krajských ouřadech hotovi byli, začala se psáti numera aneb počty na domích a sice nejprve v Praze, ku kterémužto popisování byli zřízeni páni krajští komisaři a páni vojenští od vojenských regimentů aneb hluků hejtmanové a ti byli z většího dílu hrabata anebo z rytířského stavu. S nimi též byli jeden neb dva kaprálové a dva vojáci, dobří skribenti aneb písaři, mající s sebou jak ten výtah z matriky, tak výtah z kanceláře všech ve vsí a v každém stavení se vynacházejícího lidu. Do domu přišedše zas lid ten i děti vidět musili a v nově do jiné knihy zapisovali, nejprve hospodáře, vždy příjmením napřed jménem vzadu, po hospodářovi nejmladšího syny, po něm nejstaršího, pak ty prostřední. Co se ženských v domě vynacházelo, ty psali sumou do třech klasův a sice od malých až do 15 let tolik, od 15 až do 30 tolik, od 30 až do sešlosti věku tolik. Mezitím, když psali mužské, vždy nejvýš dobrotu a celost zdraví šetřili a kdo nějakým neduhem trefen byl, toho k jeho jménu přiložili, že jest takový a takový. Jeden pak z nich voják vždy venku na domě ta numera psal, v některých krajích takto: 1, 2 a tak dále, v našem pak kraji česky N dělali, totiž: N 1 aneb 2 … Mezitím, když se ta numera začala psáti, skrze ostré král. krajské nařízení každý musil na své panství aneb odkud jest, jíti a pokudž by kde sloužiti aneb zůstávati chtěl, tak musil sobě konsens aneb povolení písemné při své vrchnosti obdržeti a s takovým jíti a sloužiti.
Paměti, Kniha první, část I, str. 7 a 8