sobota 16. června 2012

Radošice ve Velké válce

Dnes bych rád připomenul blížící se výročí začátku Velké války, která zasáhla neblaze do života tisíců rodin v českých zemích. Chtěl bych připomenout jen některé z těch, kteří neměli na vybranou, když František Josef ve vleku německého spojence povolal své národy do zbraně.
Mým národům!
Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou Mi ještě dopřána, mohl zasvětiti dílům míru a uchránil Svoje národy před těžkými obětmi a břemeny války.
V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.
Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne, abych na obranu cti Svého mocnářství, na ochranu jeho vážnosti a moci k zabezpěčení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se meče.
Slova, která v létě roku 1914 předznamenávala temná léta a katastrofu nemající do té doby obdoby, zněla možná trochu pateticky a snad i nevinně. Všechno mělo jít rychle a hlavně skončit jinak. Když po pěti letech sčítaly vesnice svoje padlé, došly k ochromujícím číslům. Prakticky všechny obce u nás dodnes mají památník těch, kteří se nevrátili z bojišť v Srbsku, Rusku, Itálii či jinde.
Svoje rodáky si připomenuly i Radošice. Na návsi u kaple sv. Anny po válce umístili místní památník padlým ve Světové válce. Jednoduchá pamětní deska připomíná celkem 14 mužů z obce, kteří přišli o život ve Světové válce.

Věčné památce obětem světové války
Blovský Ant.
Bárta Vác.
Bárta Jos.
Brejcha Vác.
Kačena Václ
Moravec Frant.
Moravec Otta
Šampalík Frant.
Šampalík Vác.
Šourek Frant.
Tuháček August.
Vokurka Jos.
Vaněček Frant.
Vokurka Karel


Přitom v roce 1913 kniha Seznam míst v království českém uváděla, že v obci žilo jenom 406 obyvatel v 69 domech. Za císaře pána tedy padlo kolem 3,5 % všech obyvatel obce, a tedy kolem 7 % mužské populace.
Nechtěl jsem ale zůstat jenom u toho jediného zdroje. Prošel jsem dostupné oficiální seznamy ztrát, které přinášely seznamy zraněných, padlých a zajatých vojáků. Často přitom byly jediným zdrojem informací pro jejich rodiny, které zůstaly doma. Ty uvádějí více radošických mužů než památník na obecní návsi.



Legenda:


Jednotky
ErsKomp.
Ersatzkompagnie
náhradní rota
RegtStb.
Regimentsstab
plukovní štáb
Komp.
Kompagnie
rota

Útvary
FHR
Feldhaubitzregiment
pluk polních houfnic
LIR
Landwehrinfanterieregiment
zěměbranecký pěší pluk
IR
Infanterieregiment
pěší pluk
FJB
Feldjägerbattailon
prapor polních myslivců
LstIR
Landsturminfanterieregiment
domobranecký pěší pluk

Stav
verw.
verwundet
zraněn
kriegsgef.
kriegsgefangen
zajat
Hodnosti a funkce
Zugsf.
Zugsführer
četař
ResKompHorn
Resrve-Kompagnie Hornist
trubač zálož níroty
ErsResinfst.
Ersatz-Reserve-Infanterist
pěšák záložník
EinjFriewGefrTitKorp
Einjährig-Freiwillige titular Korporal
jednoroční dobrovolník titulární desátník
Gefr.
Gefreiter
svobodník
Infst.
Infanterist
pěšák
InfstTitGefr.
Infanterist titular-Gefreiter
pěšák, titulární svobodník
ErsResBlessiertenträger
Erstz-Reserve-Blessiertenträger
nosič (sanita)
LstInfst.
Landsturminfanterist
pěšák domobranec
Kdt. i. d. Res.
Kadet in der Reserve
kadet v záloze


Do Velké války se tedy dostalo více mužů z Radošic. Nejčastěji jako prostí vojíni píseckého 11. pěšího pluku, někteří pak jako domobranci nebo zeměbranci. Část z nich padla do zajatí v Srbsku nebo Rusku. Další byli zranění, někteří i vícekrát. Když přitom srovnám jména z památníku a seznamy ztrát, zdá se, že častěji vojáci umírali na následky zranění než přímého střetu. Jenom tři jména v seznamu přinášejí informace o  smrti vojákově. Smrt víc hrozila ve vojenském lazaretu nebo v zajateckém táboře.
Ze záznamů se dozvíme ale i konkrétní osudy jednotlivců. Tak třeba Ferdinand Kalabza padl do srbského zajetí v první polovině roku 1915. O rok později byl ze srbského zajetí osvobozen. Václav Ladman, který na památníku chybí zase zemřel na tyfus v plzeňské nemocnici. Vojín 7. zeměbraneckého pluku Doležal by postřelen do levé nohy a ze zranění se zotavoval v Budapešti. A tak by se dalo pokračovat.
Budu rád, když se dozvím o dalších osudech těch, jejichž jména tu uvádím, ale i o těch, kteří v seznamu chybí, třeba jen proto, že měli víc štěstí než jejich kamarádi a sousedé.













PS: Ale ani šťastný návrat z války neznamenal konec nebezpečí, jak připomíná jeden zápis z farní matriky pro sousední Železný Újezd.

2 komentáře:

  1. Ty moravské Radošice budou s největší pravěpodobností dnešní Radostice. Byly známé jako Radhostice, Radoštice nebo i Radošice.

    OdpovědětVymazat
  2. Vážený pane,
    ozývám se z muzea v Ledcích, kde ve 30. letech působil agronom Jaroslav Vaněček z Radošic. R. 1938 odejel do Afgánistánu jako odborník v cukrovaru v Baghlánu. Jeho bratrem byl zřejmě František, který padl za války a uvádíte ho na pomníku. Uvítal bych jakoukoliv informaci o Vaněčkovi, případně o jeho potomcích. S díky dr. J. Šíma

    OdpovědětVymazat