Šnajberkovi: rodopisná anabáze díl III.

Připadal jsem si jako v rodopisné verzi Cimrmanova externismu. Informace o Šnajberkových je tam, kde se domníváme, že není, a není tam, kde se domníváme, že je. Celý rok 2015 jsem nechtěl pohlédnout pravdě do tváře, ale s příchodem dalšího roku nezbylo než se pustit do toto, čemu jsem se chtěl od samého počátku vyhnout - projít všechny matriky, kde by se snad mohli Šnajberkovi vyskytovat. Nazrál čas použít místo mozku genealogické svaly.

Soustředil jsem se nejprve na oblast kolem Benešova, postupoval směrem k Vlašimi a pak se vrhnul na další farnosti táhnoucí se podél Sázavy. Nakonec jsem se dostal i na levý břeh Vltavy, kam mě nasměrovala další informace z webu. Ve výsledku jsem prošel na padesát matrik, z asi patnácti různých farností. Procházel jsem přitom jenom období do roku 1780, protože osudy Martina jsem znal dobře. 

Byly to hodiny nudného a úmorného hledání, třebaže část matrik měla naštěstí indexy. Na druhou stranu nejstarší matriky Benešova patřily k tomu nejhoršímu, co jsem zatím prohlížel. Jako kdyby je psal někdo, kdo trpěl nekontrolovaným třesem ruky, a na stránky matriky někdo vylil krajáč sádla a současně používal kouzelnou vodičku, jejíž používání odsoudily Rychlé šípy. Nebyla to úplně marná práce, našel jsem v nich několik jiných předků, ale po Šnajberkových ani stopa. Přitom berní správce ve výslužbě mi sliboval první Šnajberkovi už od roku 1626, ale k jeho informacím jsem přistupoval s (jistě) pochopitelnou nedůvěrou. Přitom vlastně nemohu vyloučit, že se v těch nejstarších matrikách Šnajberkovi objevují, ale snad z principu se ovčáci a polních mistři zapisovali jenom jako Václav, polní mistr z Poměnic nebo Jan ovčák. Cítil jsem bezmoc, když mi takto mezi prsty proklouzával stoletý otec Jiřího.

Ve výsledku jsem dohledal téměř 400 zápisů narozených oddaných a zemřelých, ale také jako kmotrů a svědků, s nositelem tohoto příjmení. Nejstarší záznam je z roku 1681 z Kdyně, ale ti pravděpodobně k mým Šnajberkovým nepatří a možná ani Šnajberkovými nejsou, ale o tom ještě později. Na Benešovsku, které jsem stále považoval za jejich domovskou oblast, byl nejstarší zápis z Pomněnic, kde v lednu 1704 pohřbili dcerušku Jana Šnajberka, mistra polního.

Postupně, jak mi přibývala jména do tabulky, přibývaly i zajímavé osudy ze života ovčáků. V prosinci 1741 pohřbili v Benešově na hřbitově u sv. Mikuláše Pavla Šnajberka, slouhy z Myslíče, který od husara, když své stádo uháněl a hájil, palašem proboden byl. Smutné je, že patrně padl rukou vlastního vojáka. Rakouské vojsko v té době leželo kolem Benešova, zatímco Prahu okupovali Sasové a Francouzi. (Ve stejný den jako nebohého Pavla Šnajberka byl pohřben také u sv. Mikuláše nějaký voják, který po odtažení armád v domě pana Martina Chlístovskýho naproti Vyskočilovům v chlívě v seně zakopaný nalezený byl mrtvý. To když Francouzi a Sasové 3. prosince vyrazili z Prahy na východ na Benešov.)

Nebyli to ale jenom vojáci, od kterých ovčákům hrozilo nebezpečí. Byly to ovce samy. O deset let později v Požárech zemřel 17letý Jan Šnajberk, který plavíc ovce nenadále se utopil. Bude to znít cynicky, ale tyhle záznamy mě v hledání povzbuzovaly.

O jednoho Jiřího víc než je potřeba

Jednoho dne se nakonec na mě usmálo štěstí. 10. října 1743 v Poříčí na Sázavou pokřtili Martina Šnajberka z rodičů Jiřího Šnajberka a Kateřiny. Bylo to perfektní, konečně jsem našel Martinovo narození i jeho otce. Ani nedovedu popsat, jaké zadostiučinění jsem tehdy cítil. Trvalo asi tři dny.

Nakonec došlo k nevyhnutelnému. Nejprve se začal v matrikách narozených objevovat Jiří s manželkou Lidmilou. To jsem se utěšoval, že to bude patrně první manželka, až jednou v podvečer na mě z matriky vyskočil druhý Martin. Syn Jiřího Šnajberka a Lidmily se narodil v Radíkovích skoro přesně o dvacet let dříve než jeho jmenovec; bylo to 24. října 1723. 

K dovršení všeho se objevil třetí ještě Jiří Šnajberk s manželkou Annou. Ten naštěstí Martina neměl, ale to pro mě v tu chvíli byla jen malá útěcha.

Protože se dvojici Jiří a Lidmila se v červnu 1732 narodila dcera Magdalena a dvojici Jiří a Kateřina se v té době už tři týdny radovali ze syna jménem Jan, bylo zřejmé, že jde přinejmenším o dvě manželské dvojice.

Jiří Šnajberk a Lidmila

Jejich první dítě se narodilo už v roce 1719 v Pomněnicích a poslední dítě v roce 1738 v Benicích. Postupně se kromě zmíněných Pomněnic objevují ještě v Radíkovicích, to bylo ve 20. letech, a ve 30. letech se objevili už ve zmiňovaných Benicích. 

Jiří Šnajberk a Kateřina

Této dvojici se první dítě narodilo v Ondřejovicích v březnu 1728. Pak se podle všeho přestěhovalo do Radíkovic, kde možná dokonce v místním ovčíně vystřídali Jiřího Šnajberka a Lidmilu. Pak Jiřího jeho povolání mistra polní přivedlo do Malenska, pak do Mrače a nakonec zakotvili v Požárech.

Jiří Šnajberk a Anna

Tato dvojice byla od začátku podezřelá. Poprvé jsem ji v matrice narozených zaznamenal v březnu 1729 v Ondřejovicích. Podezřelí byli, jelikož přesně před rokem, v březnu 1728 se v Ondřejovicích narodilo první díte Jiřího Šnajberka. Druhým důvodem k podezření byla skutečnost, že tato dvojice se znovu objevila až v roce 1753 v Požárech, kde zase předtím měl být Jiří a Kateřina. Opravdu zmizeli beze stopy, opravdu měli jenom dvě děti s odstupem 24 let? Nebo šlo o další dvojici?

Frustrace byla tím nejsilnějším motorem. S ještě větším úsílím jsem hledal další a další Šnajberky a postupně se všechno začalo rozmotávat. V září 1748 se v Požárech narodil Jiřímu a Kateřině Šnajberkovým syn Václav. O půl roku později, koncem ledna 1749, Václav zemřel a byl pochován v Benešově. A o pět dní později byla pohřbena jeho matka Kateřina, manželka ovčáka požárského Jiřího Šnajberka. Stára byla 40 let. Ačkoliv jsem nenašel další svatbu Jiřího Šnajberka, bylo nanejvýš pravděpodobné, že se vdovec znovu oženil, jak bylo v té době pravidlem. Potom dvojice Jiří Šnajberk a Anna, která se v roce 1753 radoval z narození dcery Doroty, byla s jistotou tvořena Jiřím, vdovcem po Kateřině.

Vyrovnat se s tím prvním dítětem z roku 1729 bylo těžší, ale vzhledem k tomu, že se právě o pouhý rok dříve v Ondřejovicích narodilo dítě Jiřímu a Kateřině a že další dítě Jiřího a Anny se nikde jinde neobjevilo, domnívám se, že v tomto zápisu byla chybně zapsána matka dítěte. Navíc existoval i personální průnik mezi kmotry dětí narozených v letech 1728 a 1729, kdy byl mezi nimi někdo z Parisových z Hanzlového mlýna, i mezi dítětem z roku 1729 a následujícím dítětem Jiřího Kateřiny, kdy v obou případech byl přítomen Martin Šabat z Benešova.

Měl jsem tedy na vybranou ze dvou Martinů a ze dvou Jiřích. Kterému dát přednost? Za pravděpodobnějšího kandidáta jsem pokládal Martina z roku 1743; v době svatby s Annou Vokounovou by mu bylo 27, což bylo tak akorát. Nakonec ale všechno bylo jednodušší než jsem čekal. V matrice zemřelých Benešov 15 jsem našel záznam o pohřbu Jiřího Šnajberka z Radíkovic v červenci 1754; zemřel ve věku 50 let. Druhého Jiřího jsem hledal dlouho. Našel jsem nejprve úmrtí jeho manželky Ludmily v Mariánovicích v září 1759 (ve věku 60 let). Jiří manželku přežil o pěkných pár let. Zemřel až v roce 1779 ve Velkém Chvojenu č. 3 ve věku 97 let (!). Ve Chvojenu, kde v té době působil i “ten druhý” Martin Šnajberk, známý z Tolerančních přihlášek.

Bylo to vlastně tak jednoduché. Jestliže “můj” Martin v roce 1770 byl na své svatbě zapsán jako syn zemřelého Jiřího Šnajberka a v roce 1770 byl už na živu jenom jeden z dvou možných otců jménem Jiří, pak Martin musel být synem Jiřího Šnajberka zemřelého v roce 1754 a sám se narodil v roce 1743. 

Vyřešeno, skončeno. A nebo ne?

Přiznávám, že v tu se přesto neozýval triumfální jásot, ale zlostné skřípění zubů. Nastojte, mezi jinými zemřelými Šnajberky jsem našel i jistého Jana Šnajberka; ten zemřel v roce 1756 v Pomněnicích ve věku 100 let! V té době v Pomněních působil působil Jiří Šnajberk (s manželkou Ludmilou), takže stoletý otec mě jenom těsně minul. Připomněl jsem si přitom kvůli němu totiž znovu to, co napsal Ondřej Macek ve své práci. Jiří měl stoletého otce, to sedělo. V roce 1756 byl tedy Jiří souzen za skrývání kacířských knih, společně s manželkou Annou. Počkat s Annou? S jakou Annou? Kdo je Anna?! 

Je to ta Anna od Jiřího, který zemřel v roce 1754, dva roky před svým odsouzením. Nebo to byla ta Anna, která by se vlastně měla jmenovat Ludmila, dlouholetá manželka Jiřího Šnajberka? Nebyla to čirou náhodou ta Anna, druhá manželka “mého” Jiřího, která se jako vdova znovu provdala za Jana Šnajberka, syna Jiřího Šnajberka (k tomu se samozřejmě ještě vrátím), takže odsouzený Jiří byl ve skutečnosti Jan? Nic nedávalo smysl, ale moje dosavadní teorie se hroutily.

Lámal jsem si hlavu několik dní. Někde musela být chyba, buď v mých úvahách nebo ve zdroji, ze kterého jsem vycházel. Pročítal jsem proto znovu práci Praxis pietatis haereticorum, odkud jsem tuto informaci měl. Teprve, když jsem se po několikáté vrátil i k její verzi v knize Po vzoru berojských, uvědomil jsem si, že autor píše o Ferdinandovi Hrejsovi a odkazuje na základní zpracování základních údajů z Archivu pražského arcibiskupství v Reformačním sborníku 1921. Že by to byl ten Reformační sborník, na který se odkazovat Šnajberk z Prešova? 

V květnu letošního roku jsem si tento první ročník Reformačního sborníku objednal do Klementina, protože nikde v antikvariátu nebyl k sehnání a popravdě si ani nejsem jistý, zda bych si ho po předchozím fiasku objednával. Bez velkých očekávání jsem otevřel vypůjčenou knihu a radostí zastříhal ušima. Autor na více jak 110 stranách informuje o zprávě farností a vikariátů pražského arcibiskupství z roku 1762 o osobách odsouzených nebo podezřelých z kacířství za zhruba posledních 20 let. Na straně 126 bylo přesně to, co jsem hledal. 

Roku 1756 byli z kacířství odsouzení: Josef Skrčený, ovčák, s ženou Magdalenou, Frant. Šnajberk, ovčák, a jeho otec Jiří Šnajberk, ovčák na panství v Konopišti, a Anna, žena Jana Šnajberka , ovčáka na témž panství, po druhé provinilá, vesměs pro ukrývání kacířských knih. Byli vesměs absolvováni.

Tak přece jenom to byla jenom drobná chyba v té práci Ondřeje Macka. Anna byla manželka Jana Šnajberka a nepochybně šlo o druhého manžela vdovy Anny po “mém” Jiřím Šnajberkovi. A nejenže jsem si vyřešil jinak neřešitelný problém, ale dozvěděl jsem se i o dalších Šnajbercích, kteří dostali nálepku kacířů. mezi nimi i vítané podobnosti o (tom druhém) Jiřím a jeho stoletém otci. Hrejsa píše, že 13. května 1756 byl proveden examen Jiřího Šnajberka, ovčáka z Pomněnic. Jiří je v zápise identifikován jako otec 4 synů a 3 dcer, a také jako syn Jana Šnajberka, 104letého. Sám Jiří měl v době svého výslechu 66 let; narodil by se tedy v roce 1690 (rok narození dopočtený podle úmrtního zápise se tak liší o 8 let). Prý tehdy při výslechu mluvil ve smyslu katolickém, projevil lítost a žádal o přijetí do církve.

Tak jsem si konečně roztřídil všechny Martiny a Jiří. Zbýval jen poslední krok k úplné spokojenosti. Všechno zase spojit do jednoho velkého celku.

Pokračování

PS: Pro každého, kdo snad také pátrá po nositelích jména Šnajberk, na těchto stránkách zpřístupňuji přehled všech nalezených nositelů toho jména. Přehled matrik, které jsem prošel, je uveden shora. Také uvítám další matriční zápisy i všechny informace o dalších příslušnících tohoto rodu, zejména před rokem 1800.