Z mých předchozích postů musí být zřejmé, že jsem si zamilovat Toleranční přihlášky z Berounského kraje. A to nejenom proto, že možná obsahují podrobné výpovědi mých předků nebo alespoň jejich příbuzných. Jenom samotné výpovědi přihlašujících se evangelíků jsou natolik silné, že se vyplatí je číst.
Vedle nich ale podrobně zachycují i podrobné protokoly o údajné nedovolené agitaci. Jedné z nich se měli dopustit František Šnajberk, šafář z Pomněnic, Matěj Skrčený, polní mistr z Týnce nad Sázavou, Václav Šnajberk, ovčák z Mrače, a Jiří Skrčený, ovčák z Konopiště. Tato čtveřice měla přemlouvat Václava Balíka, mistra polního z Benic, aby spolu s nimi přestoupil k helvétské víře, aby se "dal zapsat k jejich víře". Václav Balík nejen, že nepřestoupil, ale patrně čtveřici rádobyagitátorů udal. Následovaly pak výslechy této čtveřice a jejich konfrontace s Václavem Balíkem, plné obviňování a popírání. To všechno bylo zachyceno v protokolech a jenom rozněcovalo mojí zvědavost.
Potom, co jsem si udělal jasno v hlavních otázkách, kdo je můj předek, našel Jiřího i jeho otce, bylo jenom logické, že jsem se vrátil k tolerančním přihláškám. Chtěl jsem zmapovat všechny Šnajberky, kteří se v roce 1782 přihlásili k reformované církvi, a také zjistit, jak jsou propojeni s mojí rodinou.
Nebylo to úplně jednoduché, protože existence Šnajberkových na konopišťském panství je také historií plnou drobných omylů a chyb, které ale nejsou na první pohled jasné. Tehdejším zapisujícím do matrik se ale není co divit. Vždyť Šnajberkovu se pletli i ve vlastní širší rodině, jak svědčí zachycená výpověď Václava Šnajberka
4. Kteří více polní mistři a ovčáci toho času tam přítomni byli?
R. Mistr pomněnickej Frantz Schneiberg,konopištskej Jiří Skrčený, tejnickej Mathes Skrčený, z Marianovic Josef Pazderka,radíkovský Frantz Schneiberg, a to buď otec sám neb syn jeho, kteří mimo těch tam více byli, nevím!
Martin Šnajberk (str. 69)
13. dubna 1782 šla k výslechu jeden a třicátá famílie. Hlavou rodiny byl Martin Šnajberk, polní mistr z Velkého Chvojna. U jeho výslechu je kromě dalšího poznamenáno, že on i jeho rodiče byli vyšetřováni ze zločinu hereze.
Martin uvedl, že má doma má 3 děti
- Jakuba 24 let
- Martina 21 let
- Václav 19 let
Jeho manželka se jmenovala Kateřina. I ona byla podle svých slov od malička vychovávaná jako tajná evangelička. Zachovaly se i výslechy shora uvedených synů Martina, Václava (str. 70) a Jakuba, který již byl ženatý. Jakubovou manželkou byla Alžběta (str. 71), se kterou měl roční dceru Kateřinu.
Dohledat Martina bylo jednoduché. Byl to ten druhý Martin Šnajberk, kterého jsem odlišil od “mého” Martina. Narodil se v roce 1723 v rodině Jiřího Šnajberka a Ludmily. Jeho svatbu s Kateřinou se mi nepodařilo zatím najít, ale jeho první dítě, o kterém vím, se narodilo už v roce 1749. Ze zmíněných dětí se Martin narodil v roce 1760, Václav od dva roky později (1762). Čtyřiadvacetiletý Jakub se narodil v Mrači v květnu 1757, oženil se Alžbětou Pudilovou v roce 1779.
 |
| Zdroj: Edice tolerančních přihlášek http://veritas.evangnet.cz/tolerancni-prihlasky |
Nakonec mi tento Martin (a hlavně moje velká Šnajberkovská tabulka) pomohla vyřešit otázky, kdy nezemřel “můj” Martin. Již zmiňovaný zápis v evangelické matrice Soběhrdy uváděl zápis o pohřbu Martina Šnajberka z Brtnice č. 12 na chvojenském hřbitově 12. března 1789. Spolehlivě jsem vyloučil, že jde o “mého” Martina. V matrice katolické farnosti Týnec nad Sázavou 09 je zápis o pohřbu Martina Šnajberka 11. března 1789. Jeho věk je uváděn na 65 let, což by rok jeho narození posouvalo právě do roku 1723. Pravda v matrice má čárku v kolonce katolík, ale to se patrně jedná o chybu, jednu z mnoho u rodiny Šnajberkových. Předpokládám, že se jedná o zápis jednoho a téhož pohřbu, protože Martin Šnajberk byl opravdu evangelík a nepředpokládám, že by mu po sedmi letech spadly šupiny z očí. V evangelické matrice udělali chybu v zápisu jeho bydliště, v katolické matrice zase udělali špatně čárku.
Václav Šnajberk (str. 83)
Václava a jeho rodinu (jako čtyřicátou pátou rodinu) vyslýchali 17. dubna 1782. Václav by šafářem v Mrači. Byl patrně šest let ženatý s manželkou Kateřinou, která na otázku Jakého ste náboženství?, odpověděla Helvétského, jako manžel, trvám v tom přes 6 let, co sem s ním.
Václav byl tím hlavním “rebelem”, který byl vyšetřován z agitace a přemlouváním kolegy Balíka k přestupu na svou víru. Po výslechu komise poznamenala
Tento člověk, když byl slušně a vlídně tázán, proč nepřivedl svou manželku, stejně povolanou ke komisi, tak se vůči komisaři, politickému i duchovnímu, netrpělivě a neslušně zachoval, že málo chybělo, aby se na všecky jako vzteklý pes vrhl, pročež tu poníženě prosíme, aby byla jeho nesmírná drzost otcovsky napravena, případně potrestána.
Komise ale zapomněla dodat, že Kateřina byla v devátém měsíci těhotenství, takže Václav měl o důvod víc, proč být podrážděný a neuctivý.
Zjistit, čím synem Václav, byla typická šnajberkovská hádanka, protože informace si navzájem protiřečily.
V protokolu z 24. března 1782 je Václav popsána takto:
“Václav Schneiberg, 30 let starý, na panství Konopišt. v Požářích rodilej, helvetskýho náboženství, v Mrači na témž, hned jmenovaném panství šafář a spolu ovčák, ženatej, maje dvě děti, dvě léta starý,” (str. 98).
Dvouletá dvojčata, o kterých Václav mluví, se jmenovali František a Václav a narodila se v květnu 1780. Jejich matka a Václava manželka je v křestním zápise uvedena jako Kateřina Honzáková. A skutečně Václav se oženil s Kateřinou Honzákovou v únoru 1776. Václav je v tomto zápis identifikován jako “syn po zemřelém Jiřím Šnajberkovi z Pomněnic”. A to jsou první dva zádrhele. Za prvé Jiří, který býval označován jako z Pomněnic, byl ten “druhý Jiří”, ten, který nepatřil do mé rodiny, ale do rodiny stoletého heretika. Jenže tento Jiří v roce 1776 ještě žil a neměl by být označován jako mrtvý. Mrtvý byl ten “můj Jiří”. Za druhé, mezi známými dětmi, které se pomněnickému Jiřímu a Lidmile narodily v letech 1719 až 1738, se žádný (mnou nalezený) Václav nevyskytoval. A časové rozestupy byly přitom pravidelné a jen těžko by se mezi ně vtěsnalo další dítě. Mohl by snad být otcem můj Jiří Šnajberk?
Václav se měl podle zmíněného protokolu narodit v Požářích před 30 let, tedy někdy kolem roku 1752, ale s tímto údajem bylo třeba nakládat s rezervou. Nedalo se v mojí tabulce najít nějaké odpovídající narození? V roce 1752 se v Požárech žádné Šnajberče nenarodilo. V roce 1748 se narodil Václav do rodiny “mého” Jiřího, ale jak jsem již zmiňoval ve třetím pokračování rodopisné anabáze, o půl roku později, koncem ledna 1749, Václav zemřel a byl pochován v Benešově. A o pět dní později byla pohřbena jeho matka Kateřina, manželka ovčáka požárského Jiřího Šnajberka.
Druhý adept na Václava se narodil v Požárech koncem listopadu 1750. Jako rodiče jsou uvedeni Václav Šnajberk a Anna. A to je patrně zádrhel číslo 3. Kdo byl sakra Václav Šnajberk a jeho manželka Anna? Tato dvojice se objevuje jako rodičové právě jenom jednou u narození Václava v roce 1750. Navíc v roce 1750 měl v Požárech působit ještě “můj” Jiří se svou druhou manželkou Annou ještě v roce 1753 se jim narodila dcera Dorota. Domnívám se, že jde o chybný zápis, kdy namísto správného jména otce zapsali omylem jméno dítěte. Schválně jsem prošel znovu týneckou matriku pokřtěných a hledal jsem Jiřího Šnajberk a manželku Annu (a vůbec další Šnajberky) mezi kmotry “ne-Šnajberkovských” dětí. A záznamů bylo požehnaně. Anna šla za kmotru mezi roky 1751 až 1753 sedmkrát. A sám pra-dědeček Jiří v roce 1753 dvakrát. Zato nikdo jménem Václav Šnajberk za kmotra požádán nebyl.
Poslední klíč, který k identitě Václav Šnajberka, toleranční přihlášky nabízejí, je Václavův vztah ke “spolurebelovi” Jiřímu Skrčenému, mistrovi konopišťskému, který byl Václavovým švagrem. Třebaže výraz švagr mohl být použit volněji, přece jen si nejpravděpodobněji Václav vzal za manželku Jiřího sestru, nebo Jiří Skrčený si vzal Václavovu sestru (eventuálně se mohli oženit a vdát někteří z jejich dalších sourozenců, i to by z nich dělalo švagry). Protože Václav se oženil s Kateřinou Honzákovou, hledal jsem sňatek Jiřího Skrčeného. V lednu 1775 jsem našel svatbu Jiřího Skrčeného, ovčáka z Marianovi, s Kateřinou pozůstalou dcerou po Janovi Šnajberkovi, ovčákovi, bytem v Podmrači č. 2. Tak i když jsem spíše, vyvrátil, že Václavovým otcem byl Václav, a pravděpodobně jím měl být Jiří Šnajberk, tak tento zápis znovu roztočil šipku ukazující na Václavova otce do plné rychlosti.
Ale počkat, vždyť vdova po “mém” Jiříkovi se znovu provdala za Jana Šnajberka. A měla s ním děti: v roce 1753 se jim narodila Dorota a v roce 1755 Kateřina (!). Takže Václav mohl být bratrem Kateřina provdané za Jiřího Skrčeného a směle Jiřího označovat za svého švagra. Měly společnou matku Annu. Zatímco Václav měl otce “mého” Jiřího, jeho sestra Kateřina měla za otce Jana Šnajberka.
Takže shrnuto, Václav byl patrně posledním synem Jiřího Šnajberka, mého pra(-)děda a bratrem Martina Šnajberka, kterým vlastně mé hledání začalo.
Franc Šnajberk (str. 90)
O den později (18. dubna 1782) byl vyslýchán Franc Šnajberk,šafář z Radíkovic. Jeho padesátá třetí familie zahrnovala kromě jeho manželky Anny ještě 6 dětí
- Franc, voják, 22 let starý jest v Jánovicích
- Josef, 20
- Matěj, 17
- Jiří, 15
- Anna, 12
- Kateřina, 8
Z těchto dětí Františka a Anny jsem našel všechny: France (1759 v Konopišti), Josefa (1762 ve Vidlákově Lhotě), Matěje (1764 v Požárech), Jiřího (1766 v Radíkovicích), Annu (1769 v Dolní Mrači) i Kateřinu (1773 v Poříčí č. 36). Jenom když se podíváte na místa narození dětí, budete mít lepší představu, jak mobilní byla tahle stěhovavá povolání.
František a Anna měli i další dětí. V roce 1754 se například narodil syn František v Poměnicích (zemřel koncem roku 1755); nebo Kateřina narozená v roce 1763 v Poříčí. Podle všeho se František oženil s Annou v roce 1753. Matriční zápis udává, že František byl z Pomněnic a synem Jiřího Šnajberka. Anna byla ze Znosína a dcerou Josefa Svetničky. Jen tak mimochodem dodávám, že svědkem na svatbě byl Jan Šnajberk z Pomněnic. A bylo to další napojení na Znosín, kde se o šestnáct let později objevil “můj” Martin Šnajberk. Že je tato identita správná mi potvrdil i zápis shora jmenované Kateřiny, kde již bylo poznamenáno i jméno matky za svobodna.
František byl tedy bratrem shora psaného Martina a rovněž synem Jiřího Šnajberka a Lidmily, a tedy i ten František, který byl v roce 1756 se s svým otcem Jiřím vyšetřován z kacířství.
Franc Šnajberk
Jako další se tolerančních prihláškách objevuje další František Šnajberk. Ten se ale k nové konfesi nepřihlašoval, leč byl povolán jako svědek, kde měl dosvědčit pravdivost trvzení shora jmenovaného Balíka a usvědčit agitátory Šnejberkovi a Skrčených.
Jeho výpovědi byly hodně vyhýbavé.
6. Dyť jsou měli knížky na stole?
R. To já nevím.
8. Dyť konopištskej Jiří Skrčený pravil: bratře dej se taky k naší víře zapsat!
R. To já jsem neslyšel, já jsem taky mezi nima neseděl.
9. Václav Balík vám všem odpověděl, že se zapsat nedá, že on tomu nerozumí.
R. Já o tom nevím, já jsem nic neslyšel, neb já jsem s hospodyní vyprávěl.
A v podobném duchu se nese další jeho výpověď. Franz Schneiberg, jak byl v protokolu označen, si nic nepamatoval, nikde nebyl o ničem si s nikým nepovídal. Bylo mu proti vůli udávat svoje kolegy a také svoje bratrance. Krev je silnější než voda.
Z protokolu víme, že František byl 49 let starej, z Pomněnic na Konopišt. panství rodilej, polní mistr v Pomněnici, ženatej, má 7 dětí, katolickej křesťan.
Jeho manželka se jmenovala Kateřina, ale ani jeho svatbu se mi nepodařilo najít. Ale pokud bychom se řídili podle věku, který při výslechu udal, narodil se někdy v roce 1732 nebo 1733. V těchto letech se Pomněnicích nenarodil žádný František nebo jiný Šnajberk. Pokud se ale rozhlédneme po dalších vsích, tak v roce 1733 se František narodil v rodině Pavla Šnajberka a Kateřiny. Toho Pavla, kterého o deset let později probodl husar.
Jan Šnajberk (str. 125)
Kromě toho, že byl z Bedrče, se mi nepodařilo nic bližšího zjistit.
Žádné komentáře:
Okomentovat