středa 16. července 2014

Gruntovní knihy: Smrt přijde draho

Dnes jedna maličkost z gruntovní knihy panství Poděbradského. Pra(-)dědeček Jan Baštecký z Bobnic se v rámci vypořádání podílů se svými sourozenci vypořádat i se svým bratrem Václavem. Nechal ho vyučit se krejčím, platil jeho za vyučení, poplatky do cechovní pokladny, poplatky za přijetí za tovaryše a vše další. A protože byl Václav asi povedené kvítko, musel jej vyplatit také ze zámeckého arestu. Václav se asi nikdy řemeslu nevěnoval, neoženil se a místo, aby začal sekat latinu, zemřel. Neboli, jak tehdy písař psával, prostředkem smrti se z tohoto světa odebral. A bylo zase na pradědovi Janovi, aby zaplatil jeho pohřeb.

středa 25. června 2014

Velká válka: Rekvizice zvonů

Další z dochovaných oběžníků, které se dají najít ve fondech farností. Tento se týká rekvizice zvonů za první světové války. 
Rakouské válečné úsilí bylo omezováno nedostatkem barevných kovů. Proto se už v druhém válečném roce začala připravovat rekvizice zvonů, jejíž první kolo proběhlo v roce 1916. Přípravnou fázi přitom dokládá tento dokument:

čtvrtek 12. června 2014

Gruntovní knihy: Prodej gruntovních peněz

Při čtení nejstarších gruntovních knih panství Libčeves jsem v zápisu o mých předcích narazil na zajímavou transakci, se kterou jsem se dosud nesetkal. Šlo o prodej gruntovních peněz, které z běžné pozemkové transakce udělalo zajímavou investiční příležitost pro třetí stranu.

pátek 25. dubna 2014

Velká válka: Kterak obyvatelstvo se má živiti za války

Ve fondu jednoho farního úřadu jsem našel založený tento oběžník z roku 1915, kterým c. k. ministerstvo vnitra chtělo působit na veřejnost. Válka v té době trvala už půl roku, válečné úspěchy v nedohlednu a v zázemí začínali pociťovat první dopady blokády. Do válečného úsilí měli být zapojeni všichni.

sobota 19. dubna 2014

Gruntovní knihy: Co rozumět, když čtete …?

O užitečnosti gruntovních knih v genealogii nepochybuje nikdo. Mohou nahradit matriky, přinést informace o majetkových poměrech i každodenním životě předků. Jsou přitom i další výzvou, kterou může rodopisec zdolat. A nejde jenom o přečtení mnohem delšího textu než v matrikách. Jiná je délka textu, jiná je jeho struktura a komplexnost i informace jsou obsáhlejší. Používají se nejrůznější zkratky. Dalším klackem, který nám hází pod nohy čas, je jazyk. Po 200 i 300 letech, které od mnohých zápisů utekly, jsou četná slova pro nás neznámá, píší se jinak nebo se vůbec nepoužívají. To, co pro současníka byla jasné a srozumitelné, nám  dnes způsobuje bolest mezi ušima. 
Nedávno jsem procházel gruntovní knihy z panství Poděbradského, konkrétně pro obec Činěves, kde žili moji Čermákovi. Níže jsou některé výrazy, které mě potrápily. Snad někomu ušetří práci.

čtvrtek 6. března 2014

„Osvícené“ patenty potřetí: K čemu truhla, když stačí pytel

Při procházení rozsáhlých sbírek nařízení, patentů a dekretů z doby Marie Terezie a Josefa II. není možné nenarazit na předpisy o posledních věcech člověka. Nejenom habsburští panovníci si začali uvědomovat dopad hřbitovů na veřejné zdraví. Stačí připomenout pařížský Hřbitov Neviňátek, který připravil o život několik lidí. Ale pro osvíceného panovníka není nic, co by se nedalo změnit.

sobota 22. února 2014

"Osvícené" patenty podruhé: Jméno! Ale jaké ...

Tak Marie nebo Josef? Ne, nejde o otázku nastávajících rodičů, ani váhání genealoga nad nejčastějším jménem v rodokmenu. Mířím tím na popularizační články o genealogii nebo obecně o jménech, které střídavě přicházejí s tvrzením, že příjmení u nás zavedla Marie Terezie, anebo že to byl její syn Josef II. I když našim osvícenským panovníkům nemůžeme upřít invenci – o tom konečně bude ještě řeč – publicistická zkratka, jak se dá tušit, je zavádějící. Každý kdo otevřel matriku třeba z první poloviny 18. století, viděl těch příjmení nespočet. Pisatelé přebírající závěry jeden od druhého nás přitom vesměs chtějí informovat o tom, kdo, spíše než že by příjmení zavedl, stanovil pravidla pro jejich používání. A tady to začíná být zajímavé.

úterý 11. února 2014

Vavák o soupisu duší

Když jsem připravil první post o osvícenských patentech o číslování domů a soupisů duší, málem jsem zapomněl na svého oblíbence Vaváka. Protože začal svoje Paměti psát právě v roce 1770, mohl zachytit i probíhající soupis obyvatel a číslování domů. Abych jej opět trochu zpopularizoval, přináším zápisky očitého svědka těchto zajímavých událostí.