Gruntovní knihy: Co rozumět, když čtete ... (2)

Už jednou jsem se zde věnoval některým výrazům z gruntovních knih, které jsou pro nás dnes (přinejmenším při prvním přečtení) jen obtížně srozumitelné. Níže předkládám další výběr slov, která mě zaujala nebo potrápila; některá více, některá méně. Většinou jsou jejich významy pomocí internetu dohledatelné; jsou ale i taková, jejichž význam spíše tuším.

Shody okolností a padající stromy

Mám rád ty nepravděpodobné shody okolností v rodinné historii. Na začátku jsou izolované události, které se později spojí do širšího obrazu a ve spojení s dalšími událostmi se stávají násobně zajímavými; někdy jsou nečekané, jindy jsou kuriózní až bizarní.

Bez kalhot a s holým břichem (Blažej Ignác Holický popáté)

Barvitou osobu Blažeje Ignáce Holického jsem tady propagoval už několikrát. Farář v Záboří a Kadově nechal po sobě zábavné poznámky v nejstarší kadovské matrice o zlodějích, falešných farářích a dalších. Ač kněz, neváhal jít pro ránu daleko, ani se rozčílit při mši, když se nahlas bavili dva šlechtici. Jeho konec na tomto působišti přišel v září 1663, kdy mu patron farnosti oznámil, že ke svatému Havlu ve farnosti končí. Jak jsem psal v prvním článku, přílohou dopisu byl i německy psaný dopis, který poslal hrabě z Mitrovic pražskému arcibiskupovi. Stručně v něm sepisuje poslední  a nejhorší provinění Blažeje Ignáce Holického.

Speed dating, rychlý posel a osm sirotků

Další malý příběh z gruntovní knihy komorního panství poděbradského mě zaujal hned v několika směrech. Způsobem, jakým se vrchnost postarala o sirotky a přitom vyřešila otázku, komu svěřit hospodářství, aby nepřišla k újmě. Nebo jak rychle si vdovy dokázaly obstarat nové manžele. Nejvíc ale tím, jak efektivně fungovala vídeňská byrokracie, o rychlosti přepravy ani nemluvě. Vše začalo v roce 1721 u nešťastného sedláka Jana Vacaty.

Pelákovi v tisku

Při listování starými novinami z konce 19. století a začátku 20. století je možné čas od času narazit i na jméno Pelák. Nalezl jsem několik takových zpráv, které se vztahují k nositelům toho jména, a tedy docela určitě k příbuzným. Jejich autory bohužel nejsou naši přední novináři a spisovatelé a bohužel ani druhá kategorie novinářů. Všechny pocházejí z pera profesních rutinérů, kteří za svůj život napsali tisíce takových zpráv, a je to na nich znát.

Genealogická matematika aneb sexagesimální soustava na prstech

K sepsání tohoto postu mě inspirovala, jak jinak, gruntovní kniha. Pra(-)dědeček byl v roce 1750 povinen nahradit nějaké dlužné odvody do kontribučenské sýpky a v gruntovní knize byly použity značky pro míry, jejichž význam mi nebyl zřejmý. U všech druhů obilí bylo uvedeno, kolik měl do sýpky odvést, pak jednotková cena ve zlatých a nakonec dlužná částka. Podstat byla jasná, ale vadilo mě, že jsem nebyl schopný jednotky a jejich zkratky identifikovat. 

Rodopisci, pište!

Snad každý kdo u rodopisu vydrží delší dobu, začne mít nutkání svěřit se o podělit se vším, co během svého bádání zjistil. Po chvíli pak má dost zdvořilých "Hm, to je zajímavé" od lidí v okolí  a začne přemýšlet o tom, že se raději svěří papíru a že by nejraději připravili nějaké souvislé pojednání, které by šlo dál za prostá data narození a úmrtí. Někteří pak zasněně mluví o rodové kronice a vidí v ní takový hodně vzdálený cíl, ke kterému snad někdy dospějí a bude vyvrcholení jejich rodopisného snažení. A to je právě chyba,

Vojenská mapování

Rodopisci mají rádi mapy, o tom není sporu. Často a rádi si prohlížejí mapy ze třech vojenských mapování, které mají navíc k dispozici online. Jsou staré, barevné a hezké a není nadto najít si, jak vypadala vesnice předků a její okolí v 18. a 19. století. Vojenské mapování nabízí ale ještě jednu další a hodně zajímavou informaci, kterou ale hodně lidí ke své škodě opomíjí. V poslední době jsem na to upozornil několik lidí a nikdo z nich si toho dosud nevšiml. I když není hlavním cílem tohoto blogu dávat návody a tipy na hledání, v tomto případě je jediným cílem postu upozornit, že z map si můžete odnést víc. Stačí se podívat na okraj.