Dnes jsem na stránky přidal zpracované indexy pro dvě čížkovské matriky oddaných, ke kterým pan farář Vorel nestačil (nebo nechtěl) zpracovat index. Jedná se zatím o index matriky Čížkov 2, kde jsou zapsány svatby z let 1714 až 1722, a index následující matriky Čížkov 10, se svatbami pro roky 1723 až 1750. Další matriku Čížkov 11 (O 1751 až 1786) mám také zpracovanou, ale chci ji nejprve zkontrolovat, než ji sem přidám.
Uvádím jméno ženicha a nevěsty, rok svatby, místo, ze kterého se ženili a vdávaly, jak je farář Vorel uváděl. V poznámce přidávám ještě další relevantní údaje, které jsou v matrice zapsané, zpravidla jména "po chalupě" nebo skutečnost, že se jedná o vdovu a vdovce. Tam, kde to bylo možné, jsem jména konfrontoval i s knihami o zkouškách snoubenců, které se zachovaly ve fondu čížkovské farnosti (SOkA Plzeň Jih v Blovicích). Čísla v prvním sloupci odkazují na příslušné snímky naskenovaných matrika na odkazech shora (tam, kde jsou za číslem doplněna písmenka "a", jde o pravou stranu matriky na daném snímku).
Snad se budou někomu hodit.
Občasný blog o tom, jak postupuje pátrání po předcích, o tom, co nového jsem zjistil, co nového jsem se naučil, a snad i o dalších věcech.
neděle 19. května 2013
sobota 13. dubna 2013
Skrytá identita
Se změnou jména se dříve nebo později setkáváme všichni. Nemusí jít nutně jenom o jména po chalupě nebo jiná používaná příjmí nebo notorickou proměnlivost všech Marií, Mařen, Magdalen a Marian. Někdy se zase splete zapisovatel do matriky a třeba rodičům snoubenců prohodí křestní jména, napíše chybně jméno nového nebo starého partnera apod. Chyby v zápisech není lehké odlišit, ale přece jen se chybné zápisy dají často odhalit a vysvětlit. Jsou ale případy, kdy se jména jedné osoby v matričních zápisech liší, aniž by se záměna dala jednoduše a rozumě vysvětlit.
pátek 15. března 2013
Očkování a neštovice
Nedávno se mi do rukou dostala trochu nezvyklý dokument po mojí praprababičce Fialové, a sice její očkovací průkaz. Přesněji jde o její očkovací vysvědčení. Nebyl ji ani rok, když ji tatínek, tehdy šafář v Mladém Smolivci vzal na očkování látkou od kravských neštovic.
pondělí 25. února 2013
Řemeslo má zlaté dno…
ale ne když je člověk krejčí a ve Zlonicích a v 19. století.
Prapraprapradědečk Václav Frost ze Zlonic byl řemeslník, krejčí. A když býval člověk řemeslník byl i v nějakém cechu. A proto se o něm dají najít záznamy v podkladech, které se po příslušném cechu zachovaly. Pro mě bylo setkání se cechovními knihami cechu krejčovského ze Zlonic v Státním okresním archivu na Kladně první toho druhu a přálo mi štěstí.
Prapraprapradědečk Václav Frost ze Zlonic byl řemeslník, krejčí. A když býval člověk řemeslník byl i v nějakém cechu. A proto se o něm dají najít záznamy v podkladech, které se po příslušném cechu zachovaly. Pro mě bylo setkání se cechovními knihami cechu krejčovského ze Zlonic v Státním okresním archivu na Kladně první toho druhu a přálo mi štěstí.
Radošický anarchista
Radošice měli i svého vlastního (a asi jediného anarchistu). Jmenoval se Věnceslav Vokurka a po vzoru dalších velikánů literatury, jako byl Beneš (Třebízský) nebo Čapek (Chod), se nazýval Věnceslav Vokurka Radošický.
sobota 6. října 2012
Radošičtí legionáři
V návaznosti na článek o radošických vojácích bych
ještě doplnil (pravděpodobně neúplný) přehled mužů z Radošic, kteří se
dostali do československých legií. Východiskem byly informace na stránkách
Vojenského ústředního archivu v databázi legionářů.
sobota 15. září 2012
Prokletí gruntu trojanovského
Další ze starších článků: Díky zálibě čížkovského pana faráře Vorla v zapisování všech možných detailů do matriky zemřelých, které se jen trochu vymykaly běžnému chodu událostí a které ve své době dozajista rozněcovaly představivost a smysl pro senzaci všech osob osadních do Čížkova, se nám dochovaly i zápisy týkající se přímých předků.
Zarážející na nich je jejich podobnost. Při zběžném pročítání matrik bychom ji snad mohli pominout nebo zápisy považovat za roztomilou kuriozitu; vědomí vztahu mezi dotčenými osobami ale zápisům dodává znepokojující rozměr.
neděle 2. září 2012
Výprava za Vavákem
Letos v létě se mi podařilo přemluvil rodinu, abychom z jednoho rodinného výletu udělali odbočku do Skramníků, kde jsem si chtěl prohlédnout hrob Františka Vaváka. Zatímco se děti unavovali na hřišti před kostel, prohlédl jsem si místní hřbitov a našel Vavákův hrob. To nebylo nic těžkého, protože sám Vávák o hrobu několikrát psal. Např. jej popisuje, když podává zprávu o smrti syna Josefa. Pohřben jest dne 12. října, v sobotu na hřbitově škramnickém v místě napravo blíž dveří, kudy se z hřbitova do sakristie vchází, a sice v hrobě tom, v němžto moje matka Barbora Vaváková byla pohřbena r. 1763 17. října, potom můj otec r. 1772 6. února, po nich můj syn Prokop, 11 let starý, r. 1780 29. února A nyní syn Josef r. 1805 12. října, - a tuť i já odpočívati v těle žádám. Odpočinutí věčné dej mu, Pan, a světlo věčné světiž mu! Amen.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)