Švagrovství

Doplňoval jsem nedávno nějako podrobnosti k jedné své rodině z Lounska, přesněji z Libčevsi ze stejnojmenného panství. U pra(-)děda Jakuba Nickela jsem evidoval devět dětí, o kterých jsem toho doposud moc nevěděl. Procházel jsem jako poslední matriku oddaných, abych doplnil alespoň u dcer jejich partnery. Poslední dcerou, která mě chyběla k doplnění byla Rosina Nickelová. Nakonec jsem našel zápis i o jejím sňatku; v roce 1732 si brala vdovce Mathiase Tischlera. Kromě obvyklého zápisu o uzavření sňatku byla zahrnuta poznámka o dispenzu. V zápise stálo cum dispensatione Pontifica ob gradum affinitatis in grada secundo. Něco takového nemůže žádného pravověrného rodopisce v klidu.Nejprve pro úplnost stručně o švagrovství jako překážce manželství. Švagrovství v církevním manželském právu představovalo do určitého stupně překážku uzavření manželství. Poměr švagrovství vycházel z toho, že manželé, ale i nesezdaný pár sdílejí svoje pokrevní příbuzenstvo, jako by to bylo příbuzenství jich samotných. Bližší vysvětlení zde.
Protože šlo o překážku švagrovství ve druhém stupni, muselo jít o poměrně blízký příbuzenský vztah. V 18. století se v církevním právu používalo germánské počítání příbuznosti, které počítalo generace mezi nejbližším společným předkem a dotyčnými osobami. Takže druhý stupeň v případě příbuzenství znamenal, že příbuzní měli společného předka ob generaci, tedy společného prarodiče. V případě švagrovství to pak znamenalo, že první manžel (nebo souložník) jednoho ze snoubenců byl s druhým snoubencem (nebo souložníkem) v témže příbuzenském poměru, tedy opět měli společného prarodiče.
Samozřejmě jsem si musel udělat jasno, jaká rodinná konstelace zde vznikla. Ukázalo se, že Mathias Tischler se v roce 1711 oženil s jistou Kateřinou Niklovou, dcerou Jana Nickela. Kateřina v roce 1730 zemřela. Po její smrti se Mathias znovu ženil, tentokrát s Rosinou. Ale kdo byla vlastně ta Kateřina, dcera Jana Nickela, kvůli které musela Rosina čekat na dispenz? Protože moji předci neoplývali velkou nápaditostí při pojmenovávání dětí a ve všech generacích opakovali stále stejná jména a mezi nimi nejčastěji i Jakub, Jan, Marie a Kateřina, nabízí se víc možností. Z matriky a spíše z gruntovní knihy jsem znal bratry Jana a Jakuba Nickelovi a jejich otec se jako na potvoru jmenoval také Jan.
Vzhledem k tomu, že byly k sobě ve druhém stupni příbuzenství, mohla být buď její tetou – Rosiny otec Jakub by byl Kateřiny bratrem (a v zápise uvedený Jan byl jejich otcem).

První varianta by vypadala takhle:

Existuje totiž i druhá varianta jejich vtahu; Kateřina mohla být dcerou i Jana Nikla mladšího. Byla by tedy dcerou Jakubova bratra Jana a v poměru ke Kateřině byla její sestřenicí. 

Druhá varianta pak vypadá takhle:

První variantu nakonec vyloučil zápis o pohřbu Kateřiny z matriky zemřelých. Protože v matrice

zdroj: http://wikimedia.org/

zemřelých byla první manželka Tischlerova popsána jako quinquagenaria, tedy padesátnice, byla by asi o dvacet let mladší než všichni její sourozenci. Kateřina byla mnohem spíše dcerou Jana Nikla mladšího. Byla tedy dcerou Jakubova bratra Jana a v poměru ke Kateřině byla její sestřenicí.
[Třeba v případě varianty první by mohlo být uvedeno, že šlo o překážku prvního a druhého stupně švagrovství, pak by celá věc byla jasná od samého počátku; a vice versa, pouhé uvedení druhého stupně mohlo jasně směřovat na variantu druhou. Ale na to asi spoléhat nelze.]

To, že se vdovec po smrti své ženy rychle oženil, není nic překvapivého. Ale to mě právě v celém případě chybí. Proč v tomto případě se vdovec Tischler rozhodl vzít sestřenici své ženy, když to pro něj znamenalo dva roky čekání na to než dostali dispenz z Říma. Byl to horoucí cit, legitimizace již existujícího vztahu nebo prostě jen překážka, o které na začátku nic netušili a až přičinlivý farář uvedl do pohybu soukolí církevní administrativy? To se nikdy nedozvím. Škoda. Ale alespoň si papež Klement XII. mohl přečíst jméno mých příbuzných a předků.

Update: Zdá se, že dispenz v takových případech udělovali diecézní biskupové na základě papežské delegace. Znamenalo by to, že podklady neputovaly do Říma.