Dispens překážky příbuzenství - jak ho využít?

Rád bych navázal na předchozí příspěvek ke švagrovství a na jedné další rodinné konstelaci, ve které hrála tentokrát hlavní roli překážka pokrevního příbuzenství, představil matriční poznámky o dispensech nejen jako zajímavou kuriozitu, ale i cenné a často i jediné vodítko, jak se při bádání posunout dál. Současně bych varoval před jedním omylem, který může vést na scestí mnohé z nás.

Už na počátku 18. století se můžeme na lnářském panství potkat s několika rodinami, které nesly příjmení Fiala, a velká část z nich patřila k rodinám panských polních mistrů. Vzhledem k jejich mobilitě je vlastně nemožné zjistit, jak moc byly všechny rodiny příbuzné, a kolik jich vlastně bylo. Každý, kdo někdy hledal předky mezi příslušníky stěhovavých povolání, ví o čem mluvím. Mobilita spojená s jejich povoláním je pro rodopisce prokletím. 

V tomto případě dohledání konkrétních předků se jménem Fiala bylo mimořádně obtížné nejen kvůli povolání dotyčných osob, ale i proto, že část matrik pro sledované období chyběla, a nebylo  možné sledovat přinejmenším jednu rodovou historii dál do minulosti v navazujících matričních zápisech. 

Nakonec ale mi přálo štěstí v neštěstí, a to hned ve dvou směrech. V první polovině 18. století rozvoj chovu ovcí na lnářském panství  zvýšil poptávku po profesionálech a v panských službách se našlo více míst pro odborníky na chov. Tím se trochu utlumila jejich vrozená stěhovavost. 

A druhý šťastný faktor spočíval právě v jedné svatbě s dispensem z roku 1789. Díky ní bylo možné s relativní jistotou identifikovat další dvě generace rodiny Fialových. V úterý 10. listopadu 1789 uzavřeli ve Lnářích sňatek Martin Fiala a Marie Fialová, dcera Josefa Fialy. Už jejich příjmení napovídá, že mohlo jít o příbuzné. Potvrzuje to i zápis v matrice, když u jejich svatby farář poznamenal Dispensati in tertio gradu consaquinitatis. Neznamená to nic jiného, než že snoubenci byli skutečně příbuzní, a sice ve třetím stupni příbuzenství; to podle kanonického práva představovalo překážku manželství, a proto jim musel být před sňatkem udělen dispens, aby vůbec mohli sňatek uzavřít.

Před dalším hledání dalších předků Martina a Marie bylo známé jméno Mariina otce Josefa a k Martinovi se podařilo s jistotou přiřadit otce Tomáše. Ale pokračovat dál bylo obtížné. Zápis o sňatku Tomáše Fialy byl totiž v matrice, která se nedochovala (dochoval se přitom její index a o to více byla situace k vzteku), a bez zápisu nešlo zjistit jméno Tomášova otce.

Zatímco u selských rodin bych v takové situaci hledal v první řadě v gruntovní knize, kde bych s velkou pravděpodobností našel jméno otce i další rodinné vztahy, u panských ovčáků nic takového použít nejde. Bylo nutné jít jinou cestu, jak zjistit rodové souvislosti. Při procházení desítek matrik jsem nakonec vypisoval všechny záznamy, v nichž se objevil někdo se jménem Fiala. Postupně se seznam rozšířil asi na 200 jmen různých matričních zápisů se jménem Fiala. A díky hledání na stovkách stránek matrik se podařilo najít i zápis o svatbě Josefa Fialy, otce zmíněné nevěsty Marie. Jako jeho otec byl zapsán Václav Fiala.

Dispens se nakonec ukázal být klíčovou a vlastně jedinou informací. A tady přichází upozornění na chybu, kterou jsem tehdy začal, Vyzbrojen znalostmi z církevního práva i práva římského jsem spolehlivě spočetl a dovodil, že mezi snoubenci Martinem a Marií šlo o vztah strýce a neteře (nebo tety a synovce). Ale pozor církevní právo se vrátilo k počítání příbuzenských stupňů podle počtu zrození až s prvním kodexem kanonického práva z roku 1917. Naštěstí jsem poměrně záhy rozpoznal svůj omyl, když jsem seznal, že v roce 1789 se příbuzenství počítalo jinak, a sice podle tzv. germánského počítání, které počítání pokolení od společného předka. (NB: Nejsou-li přitom oba od společného předka stejně vzdáleni, počítá se stupeň toho vzdálenější; někdy se pak uvádí údaj, o obou stupních). Rozepisuji se proto tak obšírně, že se nezřídka setkávám na různých fórech v diskuzích k této problematice s odkazy na práce vysvětlující současná pravidla církevního práva, což může svést ke špatným závěrům, jako tehdy mě.)

Třetí stupeň příbuzenství tedy podle germánského počítání, jež se uplatňovalo, znamenal, že rodičové obou snoubenců, Tomáš Fiala a Josef Fiala, byli bratranci. Jejich dědové – zatím byl ale znám jenom Václav Fiala, dědeček nevěsty – museli být bratry a jejich otec byl společným pradědečkem Martina a Marie. Vypadalo to asi takto:

Tomáš Fiala se podle úmrtního věku měl narodit někdy v roce 1735. V tomto roce se skutečně jeden Tomáš Fiala narodil v rodině Bartoloměje Fialy z Hradiště. Jenže mezi roky 1730 až 1739 se v obcích s panskými ovčíny narodili ještě další tři Tomášové Fialové, a to vesměs v rodinách, které šlo identifikovat jako ovčácké. Při chronické nespolehlivosti úmrtních věků v 18. století, mohli být všichni tím Tomášem Fialou, který byl mým předkem. 

Dva z nich přitom měli za otce Václava a jeden otce Matěje. Ty s otcem Václavem bylo možné vyloučit, protože Václav byl už známým otcem Josefa; proto musel být bratrem Tomášova otce a musel mít jiné jméno. Výběr potenciálních otců se proto zúžil jen na Bartoloměje nebo Matěje Fialu.

Bartoloměj bylo naštěstí málo užívané jméno, a tak podařilo se Bartoloměje najít jako syna narozeného v rodině Jana Fialy. Správná identita Bartoloměje byla nakonec potvrzená i tím, že jeho o čtyři roky starším bratrem byl právě Václav. A konečnou jistotu o správnosti příbuzenské konstrukce završilo zjištění, že otcem zmíněného Matěje byl Vít. tak bylo možné vyloučit i posledního z Tomášů Fialů, který by ještě mohl být pra(-)dědečkem.

Uzavřel se tak chybějící řetěz příbuzenských vztahů – bratranci Tomáš a Josef, jejich otcové, bratři Bartoloměj a Václav, a jejich děda a otec jménem Jan. Kromě toho, že se podařilo potvrdit identitu správného Tomáše Fialy, se při hledání našly další dvě generace rodu Fialů a zatím první předek se jménem Fiala.

Po letech si mi tyto závěry potvrdily, když se mi do rukou dostal náčrt rodokmenu právě této větve mých předků, který jiní předkové sestavili snad na začátku 20. století. Dokonce uváděli i jméno manželky, jako kdyby měli přístup k té neexistující matrice, ale spíše se jednalo o rodinou tradici.

Jinak k podrobnějšímu studiu pro počítání příbuzenských stupňů a trochu i pro překážku příbuzenství při uzavření manželství doporučuji tuto stať.