Šnajberkovi: rodopisná anabáze díl I.

Se Šnajberkovými jsem prvně seznámil v roce 2009. Protože dědeček byl učitelem, musel za protektorátu doložit, že mezi jeho předky nebyli Židé. Díky všem křestním listům, které si tehdy musel obstarat, jsem se dostal snadno do poloviny 19. století, přesněji do roku 1858. Křestní list dosvědčoval, že rodičům Martinovi Šnajberkovi a Marii se v Měchnově narodil syn Vincenc a byl pokřtěn v evangelickém kostele v Soběhrdech pastorem Jurenem. 

Další kroky jsem mohl dělat v závislosti na tom, jak SOA Praha postupně zveřejňoval "své" matriky, tehdy ještě na stránkách actapublica. Od Martina, gruntovníka v Měchnově, jsem se postupně dostal k jeho otci Josefovi Šnajberkovi. A zápis o sňatku Josefa Šnajberka se svobodnickou dcerou Lidmilou Mudrochovou z roku 1797 uváděl jméno jeho otce Martina Šnajberka. To bylo v roce 2011. A tehdy začaly těžkosti. Do té doby to bylo vlastně jednoduché bádání závislé jenom na tom, jak rychle SOA digitalizoval matriky.

Začal jsem sbírat dílčí údaje o Martinovi. Postupně se ukazovalo, že byl podle všeho ovčákem nebo chalupníkem, že žil ve Šternově, ale možná i v Brtnici, ale taky v Měchnově, a že jeho manželka se jmenovala Anna; a taky že byl evangelíkem. S důvěrou jsem se tehdy svěřil Googlu a ten mojí důvěru vrátil více než dostatečně.

První relevantní nález pocházel ze Sborníku jednoty potomků pobělohorských exulantů-pokutníků a přátel rodopisu v Praze (čís. 3, roč. 1930). František Šnajberk, berní správce ve výslužbě z Prešova se tehdejšímu čtenářstvu chlubil.

Také náš rod Šnajberků (též Schneiberk a Schneidberg) patří mezi starobylé rody české (českobratrské a šlechtické). Na Benešovsku (v Požárech) se připomínají už r. 1626 Šnajberkové mezi panskou čeledí (jako "mistři ovčáčtí") a v tomto povolání rozšířili se po okolních panstvích až ku Praze v (Bráníku), dále na Plzeňsku, Příbramsku atd. jsou i na Moravě a na Slovensku. Byl to rod českobratrský, z něhož mnoho členů po Bílé Hoře exilovalo (viz Krejsův Reform. Sborník z r. 1929). Také se v naší rodině traduje i to, že původ rodu je šlechtický. Naše větev pochází z Bráníka u Prahy, kam se můj předek v r. 1790přiženil a kde původní grunt je nepřetržitě v rukách našeho rodu. Kdo by věděl další podrobnosti o tomto rodě, rač je sděliti redakci t. l.

Olga Šnajberková,
prapravnučka Martina Šnajberka

Na jednu stranu mě to potěšilo, na druhou stranu mě obestíraly mrákoty, protože rodů mistrů ovčáckých jsem si užil víc než dost na panství Lnáře, a toužil jsem po nějaké klidném rodopisném bádání s usedlými rodinami, které sedí na jednom místě jako knedlíci.

Ještě víc mě potěšil druhý nález, který byly již známé toleranční přihlášky pro Berounský kraj, V něm se to Šnajberky jenom hemžilo. Sepsány byly hned čtyři rodiny a další mistr polní byl jenom zmíněn, protože zůstal katolíkem. Jak se ukázalo, všichni Šnajberkové patřili k tvrdému a aktivnímu jádru evange
líků, a proto se podrobně vyšetřovala i jejich údajná agitační činnosti po vydání tolerančního patentů. Zadoufal jsem, že by jeden z nich mohl být mým předkem. 

Mezi nimi byl především mistr polní z Chvojena jménem Martin Šnajberk, ale ten měl manželku Kateřinu, takže to nemohl být "můj" Martin. S nadějí jsem tak alespoň vzhlížel k jeho synovi Martinovi, který měl v době výslechu před komisí 21 let a byl svobodný. 

Jenže i ta naděje se rozplynula, když jsem našel první dítě "mého" Martina Šnajberka a Anny narozené v roce 1781 a další v roce 1777. Musel jsem si přiznat, ač nerad, že musí být alespoň dvě osoby jménem Martin Šnajberk a dvě rodiny, které patrně budou mít něco společného. A že cesta k rodinám z tolerančních přihlášek nevede ani přes mladého Martina, který byl svobodný, když měl být již ženatý a mít dvě děti. Trpké zklamání, které zažil asi každý z nás.

Ačkoliv jsem se pokusil ještě několikrát zpochybnit svůj vlastní logický závěr a oba Martiny ztotožnit, poslední ránu z milosti této variantě zasadila evangelická matrika Soběhrdy 4. V ní se zachoval Pocžet famylye cyrkwe sobiehrdske helwyskeho naboženství, sepisující hlavy rodiny, které se přihlásili k církvi reformované. V Brtnici byl uveden Martin Šnajberk, a hle stejné jméno bylo uvedeno i pro obec Chvojen. (V Chvojenu byl zapsán i Jakub Šnajberk, což odpovídalo tolerančním přihláškám, kde byl Jakub již ženatý syn téhož Martina). Brtnického Martina Šnajberka pak ještě uvádí soupis darování na šindele z roku 1800, který pro věčnost zachytil, že Martin daroval v roce 1800 30 krejcarů na nové šindele.

Nezbylo než pohlédnout pravdě do tváře a hledat nové cesty. To už se psal rok 2012. Prošel jsem znovu všechny známé fakty ze života Martina Šnajberka; šlo vlastně zatím jenom o zápisy o křtů jeho dětí. Ukazovalo se, že do přibližně do roku 1783 byl uváděn jako ovčák, později už jako chalupník. Velkou část záznamů jej spojovala s Brtnicí, ale čas od času to zase vypadalo, že si odskočil do nedalekého Měchnova.
Další pracovní teorií nakonec bylo, že jeho manželkou byla Anna, rodem Vokounová, a že právě od Vokounových získal Martin Šnajberk chalupu v Brtnici. Manželé Martin a Anna Šnajberkovi také byly kmotry několik dětí Mudrochových z Tatouňovic, takže spojení jejich dětí se zdálo pravděpodobné.

Čas pro další krok nazrál v červnu téhož roku 2012, kdy jsem již nemohl vydržet čekání na nové matriky, hlavně na matriku Divišov 04, když to vypadalo že na actapublica se nikdy nedočkám. Namísto gruntovních knih jsem tehdy při jedné návštěvě v SOA Praha vyplýtval svůj denní limit archiválií na matriky. Jestli byly moje teorie správné, někdy před rokem 1777 (to se narodilo první známé dítě Martina), měla být v této matrice svatba Martina Šnajberk s Annou Vokounovou z Brtnice (nejspíš dcerou Matěje Vokouna ). Protože kniha měla index oddaných a Šnajberk v něm byl jenom jednou, nebylo ani mnoho času pro rozechvělé očekávání. Na straně 18 byl všechno jako na dlani. V úterý 31. července 1770 byli oddáni Martin Šnajberk, syn nebožtíka Jiřího Šnajberka, a Anna, dcera nebožtíka Matěje Vokouna. Odcházel jsem tehdy vlastně s rozpaky, přestože jsem měl potvrzené své teorie.
Kdo byl ale Jiří Šnajberk? A kde ho hledat?

Pokračování.