Aniž rozuměl šepotu větru, jenž po drsném listě ho hladil a o veliké budoucnosti píseň mu hudl

Z titulku dnešního postu by asi jen největší znalec české historické literatury přírodovědné poznal, že bude o bramborech. Dnešní oběd mně totiž připomněl starou myšlenku, kdy moji předkové ochutnali brambory.

Aby mezi syny mými a dcerami žádný roztržitosti, hadrunku a nevolí nebylo

Kombinace dědictví, dětí z prvního a dětí z druhého manželství často nevede k pěkným koncům. A když se k nim přidá ještě mladá vdova, je zaděláno na problém. Na to ale pra(-)děd Mikuláš Vlasák nemyslel, když se ve svých 55 let znovu ženil. 

První manželka Dorota mu zemřela v březnu 1698. Nejmladšímu dítěti, synovi Janovi, táhlo na sedmý rok, takže Mikuláš, jinak svobodník z malé vísky Dubu a povoláním švec, chtě nechtě musel hledat novou hospodyni a manželku. Druhou jeho manželkou se stala jistá Salomena, jejíž jméno a původ mi zůstává zatím utajen. Není známo, kde a kdy se s ní Mikuláš oženil. Jisto ale je, že v dubnu roku 1700 na svět přišel další Mikulášův syn, pokřtěný jménem Jiří. V tu chvíli asi muselo být pra(-)dědečkovi jasné, že bude v zájmu všech sepsat pořádnou závěť, aby se jeho děti nehádaly, nebo alespoň se nehádaly tolik. Asi i cítil, že mu mnoho času nezbývá.

Kdyby byl Sherlock Holmes genealogem

Procházel jsem další skříň se různými papíry a mimo jiné na mě vypadl tlustý sešit z doby, kdy jsem měl v úmyslu sestavit první, podrobnou, dechberoucí a českou encyklopedii Sherlocka Holmese. protože můj zájem pohltilo něco jiného, snad úmysl sestavit první, podrobnou a dechberoucí encyklopedii Rychlých šípů na světě, a protože jsem takovou podrobnou knihu koupil v jazyce anglickém, Když jsem tím sešit zaplněným všemi postavami holmesovských povídek a román, poznámkami o životě velkého detektiva a jeho citáty, přišlo mi to trochu líto, a proto jsem alespoň vybral některého jeho myšlenky, které se hodí i pro dnešní rodopisce. Představme si tedy, co by bylo, kdyby byl Sherlock Holmes byl největším rodopiscem ...

Čtení, čtení, čtení. Jediný způsob, jak zvládnout kurent.

Soupis svobodníků v kouřimském kraji (1626)

Dnes maličkost pro ty, kdo mají mezi předky svobodníky z kouřimského kraje. Pro své potřeby jsem si přepsal krátký seznam svobodníků z roku 1626 dochovaný ve fondu Stará manipulace. Pokud budete mít štěstí, pomůže vám zaplnit mezeru mezi daňovým soupisem z roku 1615 a berní rulou, a to v době, kdy jsou matriky spíš ještě výjimkou a zápisy ve svobodnických knihách se ještě nestaly pravidlem.

Přestupy, vystoupení a odpady

Z dob, kdy jsem se se stejným zápalem jako genealogii věnoval i filatelii, jsem nedávno vyhrabal tento úřední dokument. Dávám ho pro lepší představu toho, jak probíhala změna konfese nebo vystoupení z církví. 

Zpátky k blogu!

Během posledních měsíců loňského roku jsem blog trochu zanedbával, ač na návštěvnosti stránek to znát nebylo. Tak nějak samospádem zůstala návštěvnost na stejné úrovni - od září 2015 sem zamířilo zhruba 500 uživatelů, kteří si otevřeli kolem 2 000 stránek. Všem proto děkuji za přízeň (zvláště když zmíněný "samospád" celkem svižně směřuje k metě 15 000 zobrazení celkem).

Důvodem mojí absence nebyla lenost, jak by jindy znělo prosté vysvětlení. Koncem loňského roku jsem se bavil sepisování krátké "biografie" o prastrýci Fialovi, který byl i tady několikrát zmíněn; původně práce plánovaná na 14 dní protáhla se na čtyři měsíce (a i tak v ní zůstalo dost překlepů).

Nyní je vše hotovo a doufám, že se mi sem podaří v dohledné době napsat již dlouho plánované posty. Mělo by to být něco o zvířatkách, vrátit se chci k již otevřenému tématu dispenzů a překážkám příbuzenství a švagrovství. Letos jsem se také ponořil do pro mě zcela nové oblasti svobodnické genealogie, která kromě nových zkušeností přináší i nové podněty a nápady. Takže pořád je o čem psát.

Dispens překážky příbuzenství - jak ho využít?

Rád bych navázal na předchozí příspěvek ke švagrovství a na jedné další rodinné konstelaci, ve které hrála tentokrát hlavní roli překážka pokrevního příbuzenství, představil matriční poznámky o dispensech nejen jako zajímavou kuriozitu, ale i cenné a často i jediné vodítko, jak se při bádání posunout dál. Současně bych varoval před jedním omylem, který může vést na scestí mnohé z nás.

Švagrovství

Doplňoval jsem nedávno nějako podrobnosti k jedné své rodině z Lounska, přesněji z Libčevsi ze stejnojmenného panství. U pra(-)děda Jakuba Nickela jsem evidoval devět dětí, o kterých jsem toho doposud moc nevěděl. Procházel jsem jako poslední matriku oddaných, abych doplnil alespoň u dcer jejich partnery. Poslední dcerou, která mě chyběla k doplnění byla Rosina Nickelová. Nakonec jsem našel zápis i o jejím sňatku; v roce 1732 si brala vdovce Mathiase Tischlera. Kromě obvyklého zápisu o uzavření sňatku byla zahrnuta poznámka o dispenzu. V zápise stálo cum dispensatione Pontifica ob gradum affinitatis in grada secundo. Něco takového nemůže žádného pravověrného rodopisce v klidu.Nejprve pro úplnost stručně o švagrovství jako překážce manželství. Švagrovství v církevním manželském právu představovalo do určitého stupně překážku uzavření manželství. Poměr švagrovství vycházel z toho, že manželé, ale i nesezdaný pár sdílejí svoje pokrevní příbuzenstvo, jako by to bylo příbuzenství jich samotných. Bližší vysvětlení zde.
Protože šlo o překážku švagrovství ve druhém stupni, muselo jít o poměrně blízký příbuzenský vztah. V 18. století se v církevním právu používalo germánské počítání příbuznosti, které počítalo generace mezi nejbližším společným předkem a dotyčnými osobami. Takže druhý stupeň v případě příbuzenství znamenal, že příbuzní měli společného předka ob generaci, tedy společného prarodiče. V případě švagrovství to pak znamenalo, že první manžel (nebo souložník) jednoho ze snoubenců byl s druhým snoubencem (nebo souložníkem) v témže příbuzenském poměru, tedy opět měli společného prarodiče.
Samozřejmě jsem si musel udělat jasno, jaká rodinná konstelace zde vznikla. Ukázalo se, že Mathias Tischler se v roce 1711 oženil s jistou Kateřinou Niklovou, dcerou Jana Nickela. Kateřina v roce 1730 zemřela. Po její smrti se Mathias znovu ženil, tentokrát s Rosinou. Ale kdo byla vlastně ta Kateřina, dcera Jana Nickela, kvůli které musela Rosina čekat na dispenz? Protože moji předci neoplývali velkou nápaditostí při pojmenovávání dětí a ve všech generacích opakovali stále stejná jména a mezi nimi nejčastěji i Jakub, Jan, Marie a Kateřina, nabízí se víc možností. Z matriky a spíše z gruntovní knihy jsem znal bratry Jana a Jakuba Nickelovi a jejich otec se jako na potvoru jmenoval také Jan.
Vzhledem k tomu, že byly k sobě ve druhém stupni příbuzenství, mohla být buď její tetou – Rosiny otec Jakub by byl Kateřiny bratrem (a v zápise uvedený Jan byl jejich otcem).

První varianta by vypadala takhle:

Existuje totiž i druhá varianta jejich vtahu; Kateřina mohla být dcerou i Jana Nikla mladšího. Byla by tedy dcerou Jakubova bratra Jana a v poměru ke Kateřině byla její sestřenicí. 

Druhá varianta pak vypadá takhle:

První variantu nakonec vyloučil zápis o pohřbu Kateřiny z matriky zemřelých. Protože v matrice

zdroj: http://wikimedia.org/

zemřelých byla první manželka Tischlerova popsána jako quinquagenaria, tedy padesátnice, byla by asi o dvacet let mladší než všichni její sourozenci. Kateřina byla mnohem spíše dcerou Jana Nikla mladšího. Byla tedy dcerou Jakubova bratra Jana a v poměru ke Kateřině byla její sestřenicí.
[Třeba v případě varianty první by mohlo být uvedeno, že šlo o překážku prvního a druhého stupně švagrovství, pak by celá věc byla jasná od samého počátku; a vice versa, pouhé uvedení druhého stupně mohlo jasně směřovat na variantu druhou. Ale na to asi spoléhat nelze.]

To, že se vdovec po smrti své ženy rychle oženil, není nic překvapivého. Ale to mě právě v celém případě chybí. Proč v tomto případě se vdovec Tischler rozhodl vzít sestřenici své ženy, když to pro něj znamenalo dva roky čekání na to než dostali dispenz z Říma. Byl to horoucí cit, legitimizace již existujícího vztahu nebo prostě jen překážka, o které na začátku nic netušili a až přičinlivý farář uvedl do pohybu soukolí církevní administrativy? To se nikdy nedozvím. Škoda. Ale alespoň si papež Klement XII. mohl přečíst jméno mých příbuzných a předků.

Update: Zdá se, že dispenz v takových případech udělovali diecézní biskupové na základě papežské delegace. Znamenalo by to, že podklady neputovaly do Říma.